Rozšíření uměleckého muzea v Churu

Bachovy fugy nejsou jen bohatým zdrojem inspirace pro hudebníky, ale také výtvarníky a designery, kteří se snaží tento nápaditý kompoziční princip řazení napodobovat. Barcelonské Estudio Barozzi Veiga svůj vítězný projekt na rozšíření Spolkového uměleckého muzea rovnou nazvalo “Umění fugy”.
Umělecké muzeum v Churu sídlí v palladiánské vile Planta (1874-76), kterou si na tehdejším okraji města nechal postavit bohatý průmyslník a obchodník s bavlnou Jacquese Ambrosiuse von Planta. Autorem vily byl tehdejší radní Johannes Ludwig (1815-88), který se architektem stal postupným učením od zedníků a tesařů až po jednoho z nejvytíženějších tvůrců své doby. Na počátku 80. let minulého století prošla vila Planta dostavbou tehdy ještě zaměstnance památkového úřadu a začínajícího architekta Petera Zumthora (spol. P.Calonder a H.J.Ruch). V roce 2012 vybrala porota ve dvou kolech z celkem osmnácti projektů návrh španělských Barozzi Veiga. Aby se uvolnil pozemek pro nové muzeum, musela ustoupit sousední Sulserbau (1927) a také být zbourána Zumthorova lávka (1981). Vila Planta byla v uplynulých letech asanována místním ateliérem Gredig Walser Architekten.
Minimalistická šedá kostka usazená před historickou vilou Planta odhaluje jen malou část, neboť dvě třetiny nových galerií se ukrývají pod náměstím. Přístavbu kromě čtyř nadzemních podlaží tvoří tři podzemní patra, přičemž půdorysná stopa suterénu je v porovnání s horními patry dvojnásobná. Nově přistavěná část je s historickou vilou propojena podzemním schodištěm. Ve spodní části se nachází stálé sbírky a archiv, zatímco v nadzemních sálech budou instalovány krátkodobé výstavy. Stejně efektivní jako dispozice je také řešení nosné konstrukce. Oba mohutné centrální pilíře obsahují veškeré vertikální komunikace.
Zvýrazněný vstup se snaží moderním způsobem reagovat na portál historické vily. Společný dialog vedou nové a staré muzeum i v dalších detailech. Čtvercový půdorys se propisuje i v menším měřítku do plastického reliéfu na fasádě. Uzavřený objekt připomíná truhlu střežící poklady ze sbírek muzea čítající na osm tisíc položek od 18. století až do současnosti. Celkové náklady na stavbu muzea ve výši 30 milionů švýcarských franků pokryla ze dvou třetin dvě třetin veřejná sbírka.