Vlastní ateliér Robbrecht en Daem
Rekonstrukce bývalého skladu dřeva na architektonickou kancelář
V 19. století představoval belgický Gent důležité centrum textilního průmyslu v celém Vlámsku. Vodními kanály se přivážela bavlna do továren, kde dělníci na parních strojích zpracovávali přízi. Jedna z takových velkých továren z režného zdiva se nacházela ve čtvrti Ekkergem na východním předměstí Gentu. Okolo továrny vyrostla dělnická kolonie dvoupodlažní řadových domků se sedlovou střechou a miniaturní zahradou. Zatímco textilní továrna musela po druhé světové válce uvolnit místo trojici výškových bytových domů, tak dělnická kolonie přečkala dodnes. V jednom z vnitrobloků se nachází skladová hala (42x55m) z 60. let minulého století, kterou si architektonický pár Paul Robbrecht a Hilde Deam přestavěli na místo, kde společně žijí a tvoří. Z ulice přitom nic neprozrazuje, že by se za vstupní bránou mohl nacházet “malý ráj na zemi“. Za nenápadným plotem z dřevěných latí vede k průmyslové hale přístupová cesta lemovaná vzrostlými listnáči. Bývalému skladu chybí štítové i boční stěny, takže velkorysým prostorem profukuje vítr a rostou zde stromy.
Velkorysý prostor o rozloze 1500 m² je živým plotem rozdělen do tří částí. Na “plechovém dvoře“ parkují automobily a jízdní kola. Největší prostřední část má čtvercový půdorys a odehrávají se zde všechny společenské akce nebo se staví rozměrné modely. Vzadu je ukrytá zahrada s obdélníkovým bazénem a nově dokončenou saunou (červený dřevěný domek na trojúhelníkovém půdorysu), která by měla také sloužit pro ubytování hostů. V zadní části haly, která je zcela vystavena povětrnostním vlivům, byly původně dřevěné nosníky vyměněny za ocelové. Dešťová voda je ze střechy odváděna do zásobníků, které slouží k zalévání vzrostlých stromů pod střechou. O skrápění listů se stará systém sprinklerů, které umí v hale vyvolat umělý déšť.
Samotná kancelář se nachází ve dvoupodlažním bočním traktu. Ocelová konstrukce z I profilů je obložena překližkou. V přízemí se kromě jednacích místností, modelárny a archivu nachází také kuchyně se společnou jídelnou, kam se vejde všech 40 zaměstnanců. Horní open-space prostor se střešními světlíky sdílí s ateliérem Marie-José Van Hee.
Celý ateliér zároveň slouží jako soukromá galerie, kde jsou vystavena díla od umělců jako Juan Muñoz, Cristina Iglesias, Valérie Mannaerts nebo Luc Tuymans, s nimiž Robbrecht en Daem od 70. let úzce spolupracují. Tvorba Robbrecht en Daem vždy tíhla k umění. Sami navrhli několik výstavních prostorů. V minulém týdnu se v Bruselu otevřela galerie pro jejich přítele příteli Xavieru Hufkensovi. Dříve Paul Robbrecht vyučoval na umělecké (ne architektonických) škole. Nyní si užívá penzi. V přízemí má vedle hlavního vstupu pracovnu, kde skicuje, maluje akvarely, navrhuje kulisy a loutky pro svá vnoučata. Občas se zapojí do soutěže. Během naší návštěvy čerstvě zvítězili s projektem městské výstavní haly BRUSK v Brugách, která by měla být dokončena na konci roku 2024, takže se vyplatí do Belgie brzy znovu vrátit.
V 19. století představoval belgický Gent důležité centrum textilního průmyslu v celém Vlámsku. Vodními kanály se přivážela bavlna do továren, kde dělníci na parních strojích zpracovávali přízi. Jedna z takových velkých továren z režného zdiva se nacházela ve čtvrti Ekkergem na východním předměstí Gentu. Okolo továrny vyrostla dělnická kolonie dvoupodlažní řadových domků se sedlovou střechou a miniaturní zahradou. Zatímco textilní továrna musela po druhé světové válce uvolnit místo trojici výškových bytových domů, tak dělnická kolonie přečkala dodnes. V jednom z vnitrobloků se nachází skladová hala (42x55m) z 60. let minulého století, kterou si architektonický pár Paul Robbrecht a Hilde Deam přestavěli na místo, kde společně žijí a tvoří. Z ulice přitom nic neprozrazuje, že by se za vstupní bránou mohl nacházet “malý ráj na zemi“. Za nenápadným plotem z dřevěných latí vede k průmyslové hale přístupová cesta lemovaná vzrostlými listnáči. Bývalému skladu chybí štítové i boční stěny, takže velkorysým prostorem profukuje vítr a rostou zde stromy.
Velkorysý prostor o rozloze 1500 m² je živým plotem rozdělen do tří částí. Na “plechovém dvoře“ parkují automobily a jízdní kola. Největší prostřední část má čtvercový půdorys a odehrávají se zde všechny společenské akce nebo se staví rozměrné modely. Vzadu je ukrytá zahrada s obdélníkovým bazénem a nově dokončenou saunou (červený dřevěný domek na trojúhelníkovém půdorysu), která by měla také sloužit pro ubytování hostů. V zadní části haly, která je zcela vystavena povětrnostním vlivům, byly původně dřevěné nosníky vyměněny za ocelové. Dešťová voda je ze střechy odváděna do zásobníků, které slouží k zalévání vzrostlých stromů pod střechou. O skrápění listů se stará systém sprinklerů, které umí v hale vyvolat umělý déšť.
Samotná kancelář se nachází ve dvoupodlažním bočním traktu. Ocelová konstrukce z I profilů je obložena překližkou. V přízemí se kromě jednacích místností, modelárny a archivu nachází také kuchyně se společnou jídelnou, kam se vejde všech 40 zaměstnanců. Horní open-space prostor se střešními světlíky sdílí s ateliérem Marie-José Van Hee.
Celý ateliér zároveň slouží jako soukromá galerie, kde jsou vystavena díla od umělců jako Juan Muñoz, Cristina Iglesias, Valérie Mannaerts nebo Luc Tuymans, s nimiž Robbrecht en Daem od 70. let úzce spolupracují. Tvorba Robbrecht en Daem vždy tíhla k umění. Sami navrhli několik výstavních prostorů. V minulém týdnu se v Bruselu otevřela galerie pro jejich přítele příteli Xavieru Hufkensovi. Dříve Paul Robbrecht vyučoval na umělecké (ne architektonických) škole. Nyní si užívá penzi. V přízemí má vedle hlavního vstupu pracovnu, kde skicuje, maluje akvarely, navrhuje kulisy a loutky pro svá vnoučata. Občas se zapojí do soutěže. Během naší návštěvy čerstvě zvítězili s projektem městské výstavní haly BRUSK v Brugách, která by měla být dokončena na konci roku 2024, takže se vyplatí do Belgie brzy znovu vrátit.
čerpáno z informací od Paula Robbrechta během návštěvy ateliéru 8. června 2022
0 komentářů
přidat komentář
