Vícegenerační bydlení Am Mühlgrund

Na úzké parcele ve vídeňské čtvrti Stadlau vznikl soubor 72 bytových jednotek, na němž se podílela trojice místních architektů. Severojižně orientovaný pozemek se nachází uprostřed zeleně v blízkosti starého mlýnského náhonu. Ruch přilehlé nadzemní rychlodráhy na severu cloní bariérový dům od ARTEC Architekten. Soubor nízkých dvou až třípodlažních domů se skládá ze tří segmentů. Každou část sice navrhoval jiný architekt a nabízí odlišný způsob bydlení, ale prostřednictvím stejného obkladového materiálu tvoří jeden celek. Hlavním cílem projektu bylo nabídnout bydlení odpovídající různým životním etapám. Nejedná se však separování obytných zón na základě věku, ale co nejlepší naplnění prostorových požadavků obyvatel v jednotlivých životních fázích. V horní části je 18 rodinných domů od Wernera Neuwirtha sdružených ve trojicích na miniaturních pozemcích. Přilehlé zahrádky mají spíše charakter další obytné místnosti rozšiřující dispozice nevelkých rodinných domků připomínajících zlínské Baťovy kostky.
Prostřední část navrženou Adolfem Krischanitzem tvoří dva paralelně postavené řadové domy které jsou mezi sebou spojeny dvěma lávkami. Zatímco byty po vnějších stranách disponují vlastními zahrádkami, tak prostřední zatravněný dvůr mohou společně využívat všichni obyvatelé areálu.
Spodní část tvoří třípodlažní řadový dům od Hermanna Czecha. Vstup do všech bytu je zvenku přímo z terénu nebo po předloženém schodišti. Bydlení si tak udržuje charakter rodinných domů. Obytná zóna navíc disponuje velkorysou světlou výškou přes čtyři metry. Spodní a horní byty lze mezi sebou propojit vnitřním schodištěm a lze tak získat 15 až 30 apartmánu. Spodní byty jsou navíc bezbariérové a jsou zamýšleny pro osoby starší šedesáti let.
Všechny typologické přístupy tří různých architektů spojuje svislý obklad z prken. Hrubý neopracovaný povrch fasád odpovídá předměstskému charakteru okolních plotů v zahrádkářských koloniích.