Muzeum Sigmunda Freuda
Sigmund Freud Museum
Od roku 2020 je bývalá pracovna Sigmunda Freuda na vídeňské Berggasse 19 - rodiště psychoanalýzy - přístupná veřejnosti v podobě, která odpovídá významu tohoto jedinečného vědeckého pracoviště. V Soukromé nadaci Sigmunda Freuda se rovněž nachází největší psychoanalytická knihovna v Evropě - a druhá největší na světě.
Berggasse 19 je pozoruhodný činžovní dům z vrcholného období vídeňského Gründerzeit (zakladatelská epocha), ale to, co jej činí hodným zachování, je dřívější využití jeho mezipatra a Hochparterre (zvýšeného přízemí), včetně impozantního schodiště. Těmto autentickým památkově chráněným prostorám byla při přestavbě věnována patřičná pozornost.
Nové obslužné prostory, které jsou nezbytné pro provoz muzea - prodej vstupenek, obchod s kavárnou v přízemí a přednášková místnost v prvním patře - se nacházejí mimo původní prostory Freudova bytu. Pouze nově navržené únikové schodiště s výtahem zabírají část původního bytu v místech bývalé kuchyně a šatny. Nové zásahy vycházejí ze stávajícího uspořádání, využívají rozvržení jednotlivých úrovní a navazují na spodní patra domu.
V roce 1938, kdy bylo Rakousko připojeno k národně socialistickému Německu, byla Freudova rodina vyloučena ze společenského dění. Jediné, co pamětní místo v současnosti nabízí, je autentické prázdné místo: Zde se to stalo - zde Freud a jeho rodina žili, zde vznikla psychoanalýza, ale nezůstalo tu vůbec nic.
To, co přetrvalo, je prostorová přítomnost, fyzická zkušenost z místa, kde se vše odehrálo. Tento aspekt lze ve Freudově domě vnímat pouze na základě pochopení jednotlivých místností v bytu a jejich kontextu.
Další náplň muzea - informování o tématu: vědecké, historické a biografické informace o psychoanalýze, jejím tvůrci Sigmundu Freudovi a jeho rodině, zejména Anně Freudové - není vázána na Freudův dům nebo určité místnosti.
Tyto různé aspekty se s ohledem na prezentaci vzájemně nemísí. To znamená, že na stěnách nejsou informace, které by se netýkaly konkrétních místností. Na stěnách jsou prezentována výhradně fakta o změnách v užívání místností jednotlivými členy rodiny a poznatky historického výzkumu. Vědecké informace jsou prezentovány odděleně ve vitrínách, které jsou zasazeny do vlastního kurátorského kontextu.
Rekonstrukce interiéru nebyla v tomto projektu předmětem diskuse, a to ani (a zejména) v autentických Freudových pokojích. Proto byly změny v bytu před rokem 1938 a po něm, pokud to bylo možné, zdokumentovány a náležitě vysvětleny.
Opatření provedená v "neautentických" částech bytu se nezakládají na památkové ochraně; vyplývají z pečlivých úvah, respektují stávající strukturu a citlivě ji reinterpretují. Horní patra uliční fasády byla obnovena jako každá historicky cenná fasáda z gründerského období, zatímco původní štuková fasáda v přízemí nebyla rekonstruována ani v jedné ze dvou různých doložených verzí (podle povolovacích plánů ani následně provedené původní fasády). Stavebně-technické zásahy jsou omezeny na co nejnižší míru. Rozsáhlé stavební zásahy (zejména ocelové sloupy a překlady) byly nutné k zajištění dostatečně velkého prostoru v přízemí pro plynulý pohyb návštěvníků.
Berggasse 19 je pozoruhodný činžovní dům z vrcholného období vídeňského Gründerzeit (zakladatelská epocha), ale to, co jej činí hodným zachování, je dřívější využití jeho mezipatra a Hochparterre (zvýšeného přízemí), včetně impozantního schodiště. Těmto autentickým památkově chráněným prostorám byla při přestavbě věnována patřičná pozornost.
Nové obslužné prostory, které jsou nezbytné pro provoz muzea - prodej vstupenek, obchod s kavárnou v přízemí a přednášková místnost v prvním patře - se nacházejí mimo původní prostory Freudova bytu. Pouze nově navržené únikové schodiště s výtahem zabírají část původního bytu v místech bývalé kuchyně a šatny. Nové zásahy vycházejí ze stávajícího uspořádání, využívají rozvržení jednotlivých úrovní a navazují na spodní patra domu.
V roce 1938, kdy bylo Rakousko připojeno k národně socialistickému Německu, byla Freudova rodina vyloučena ze společenského dění. Jediné, co pamětní místo v současnosti nabízí, je autentické prázdné místo: Zde se to stalo - zde Freud a jeho rodina žili, zde vznikla psychoanalýza, ale nezůstalo tu vůbec nic.
To, co přetrvalo, je prostorová přítomnost, fyzická zkušenost z místa, kde se vše odehrálo. Tento aspekt lze ve Freudově domě vnímat pouze na základě pochopení jednotlivých místností v bytu a jejich kontextu.
Další náplň muzea - informování o tématu: vědecké, historické a biografické informace o psychoanalýze, jejím tvůrci Sigmundu Freudovi a jeho rodině, zejména Anně Freudové - není vázána na Freudův dům nebo určité místnosti.
Tyto různé aspekty se s ohledem na prezentaci vzájemně nemísí. To znamená, že na stěnách nejsou informace, které by se netýkaly konkrétních místností. Na stěnách jsou prezentována výhradně fakta o změnách v užívání místností jednotlivými členy rodiny a poznatky historického výzkumu. Vědecké informace jsou prezentovány odděleně ve vitrínách, které jsou zasazeny do vlastního kurátorského kontextu.
Rekonstrukce interiéru nebyla v tomto projektu předmětem diskuse, a to ani (a zejména) v autentických Freudových pokojích. Proto byly změny v bytu před rokem 1938 a po něm, pokud to bylo možné, zdokumentovány a náležitě vysvětleny.
Opatření provedená v "neautentických" částech bytu se nezakládají na památkové ochraně; vyplývají z pečlivých úvah, respektují stávající strukturu a citlivě ji reinterpretují. Horní patra uliční fasády byla obnovena jako každá historicky cenná fasáda z gründerského období, zatímco původní štuková fasáda v přízemí nebyla rekonstruována ani v jedné ze dvou různých doložených verzí (podle povolovacích plánů ani následně provedené původní fasády). Stavebně-technické zásahy jsou omezeny na co nejnižší míru. Rozsáhlé stavební zásahy (zejména ocelové sloupy a překlady) byly nutné k zajištění dostatečně velkého prostoru v přízemí pro plynulý pohyb návštěvníků.
Hermann Czech
0 komentářů
přidat komentář
