Urban CRÈME Hotel Prague

Ve středu Evropy. Metropoli Čech. V Pražské památkové rezervaci. Ulici Na Poříčí.

Praha, unikátní město architektury různorodých slohů a stylů, vzájemně harmonicky koexistujících. Nejinak je tomu v jedné z historicky prvních pražských ulic Na Poříčí. Urbanisticky je velkoryse rozšířena v místě známé rondokubistické budovy Legiobanky, aby se stala městskou obchodní třídou s řadou funkcí. Hotely, banky, obchodní domy, s živým parterem a rozličnými architektonickými styly. Klasicismus, funkcionalismus, rondokubismus, vše vedle sebe, jak typicky pražsky. Proluka pro novostavbu hotelu je umístěna mezi koncové domy poněkud fádních fasád, které ubírají původní vznešenosti obchodní třídy na Poříčí. Že je do proluky třeba umístit výraznější stavbu bylo jasné již na počátku a funkce hotelu se k tomuto záměru přímo nabízela. Vytvořit stavbu v kontextu, přesto výraznou, moderní avšak nadčasovou, emotivní i důstojnou zároveň, to bylo cílem. Lidsky osobnost.

Tři úrovně fasády a kompoziční logika. Kontext vytváří jedinečnost, neboť dům má být navržen přesně pro své místo. Avšak s dávkou individuality, to je ideální mix vlastností. Stávající uliční fronta je kompaktní, jasně členěná a její zásady jsou v návrhu dodrženy. Mezi znaky celé ulice patří vysoký parter přes dvě podlaží, zvýrazněné hlavní vstupy, nápadné výkladce obchodů a restaurací, plastická, nebo jinak odlišená střední část hlavní funkce domu, ustoupené horní podlaží a okna jsou umisťována tradičně nad sebe. Časté jsou dělící pruhy pásových oken, oddělující hlavní části fasád . Sousední dům přiléhající proluce zprava měl vliv na návrh svým zřetelným horizontálním členěním. Z důvodu, aby se oba domy nespojily v jeden celek, je realizovaná střední část fasády hotelu nápadně vertikální.

Vysoký parter řeší tři zcela odlišné požadavky na vstupy do objektu. Vstup do hotelu, jako hlavní funkce objektu je zvýrazněn a současně chráněn shora markýzou. Vjezd do garáží je pohledově skryt v úrovni fasády, s vraty obloženými jako navazující plochy. Do restaurace se vstupuje masivně členěným výkladcem. Vysoký parter je obložen travertinem, typickým obkladovým kamenem pro centrum Prahy. Vstup do objektu je obložen černými kompaktními deskami.

Střední část, symbolizuje hlavní funkci, je nejvýraznější a plastická jako pražské domy jsou, ale za použití moderních členících a výrazových prvků. Geometricky jsou členící skořepiny použity ve dvou typech a na fasádě se dynamicky v rytmu střídají a to jak ve vertikálním směru, tak horizontálním. Jsou dlouhé na výšku podlaží a jejich velké měřítko je zmírněno detailem drobné kanelury, podporující hru světla a stínu plastické fasády. Celá střední část je mírně vyklopena, čímž kopíruje půdorys původního objektu, který v proluce dříve stával. Vyklopení umožňuje umístění značení hotelu na bok fasády, viditelné z dálky. Členící skořepiny plastické části fasády jsou odlity z tenkostěnného sklovláknobetonu, kompozitního materiálu z cementové hmoty, jemného kameniva, vody a rozptýlených rezistentních skelných vláken. Čela prvků jsou pohledově kanelována za pomoci strukturních matric do betonu.


Horní úroveň fasády ustupuje, ukončuje a korunuje.
Tři zásadní úseky fasády jsou vzájemně odděleny vždy jedním pruhem pásových oken, v kontextu ulice.

Domy v prolukách jsou specifické tím, že se prezentují zejména jednou, uliční fasádou. Proto je prostorový rozměr objektu koncepčně dodán plasticitou jediné fasády. Je navrhována pro převažující pohled z ulice, tedy hlavně boční, který se výrazově mění s pozicí kolemjdoucího pozorovatele. Skořepiny při pohledu z boku vytváří kompaktní sochu, zdánlivě bez oken, při pohledu čelním se fasáda otevře racionalisticky, s okny umístěnými nad sebou. Dům tak komunikuje se svým divákem, reaguje na jeho pozici a ukazuje se v různém tvaru a světle.