Úprava náměstí s venkovním oltářem

Většinu projektů architektky Marušy Zorec tvoří zásahy do stávajících památkově chráněných objektů a komplexů. Mezi příklady patří renovace areálu vily Ventrelli, návrh denní kaple v suterénu františkánského klášteru a knihovna France Sušnika v areálu středověkého hradu. Nyní přichází s čerstvě dokončeným návrhem úpravy náměstí a venkovním oltářem pro kostel svatého Vida v Brezje, největšího poutního kostela na Slovinsku. Tento druh projektů je velmi obtížný, poněvadž architekt musí brát v úvahu různá historická období a splňovat řadu přísných požadavků a ochranných předpisů. Přestože Zorec přiznává, že ji tato náročná práce občas unavuje, tak je jisté, že je v tomto oboru velmi dobrá.
Poutní kostel svatého Vida byl postaven na konci 19. století. Náměstí před kostelem je nejhlavnější částí církevního areálu, poněvadž zde se veřejnost shromažďuje při bohoslužbách a dalších venkovních katolických obřadech. Během 20. století vzniklo pro úpravu náměstí několik projektů. Jedním z těch, které byly nakonec realizovány, je hladká kamenná po obvodu náměstí navržená Jože Plečnikem ve 30. letech minulého století.
Maruša Zorec se spolupracovnicí Martinou Tepina rozhodly použít tuto zeď jako 'podpůrný' prvek nového objektu. Veřejné záchody a další obslužné místnosti byly umístěny za tuto zeď a elegantně tak zastíněny před zraky. Oltář, který stál dlouhá desetiletí před hlavním průčelím kostela, byl také umístěn podél zdi; ve skutečnosti byl do ní vložen. Toto zvláštní rozhodnutí mělo zásadní dopad na celé území.
Kostel se nyní na náměstí těší ještě výsadnějšímu postavení a barevná mozaika, navržená v 60. letech Ivanem Vurnikem, nabývá na větším účinku.
Věřící nyní při venkovních obřadech sedí blíže k oltáři a mohou si vytvořit důvěrnější vztah k dění na pódiu. A co je možná nejdůležitější, následkem tohoto řešení se náměstí stalo ústředním sjednocujícím prvkem celého komplexu. 'Funguje' dvěma směry, spojuje kostel s volnou krajinou a spojuje oltář s parkem na opačné straně, který byl dosud od zbytku areálu opticky oddělený. Jinými slovy návrhy návrh architektek Zorec a Tepina provázal mezi sebou všechny části komplexu a vytvořil nový celek.
Samotný oltář je zhotovený z oceli a betonu, ale jeho vnitřek je celý obložený březovým dřevem. Světlo proniká seshora, ale zdroj je neviditelný; vše, co člověk spatří, jsou kouzelné účinky na dřevěných plochách. Tento efekt a prostá krabicovitá forma dodává tomuto prostoru zvláštní finský dojem a působí výborné pozadí pro bohatě zdobené náboženské objekty, které krášlí stěny a oltářní stůl.  Pozlacení novobarkoní andělé jsou zde jako doma. Návrh úpravy náměstí je stejně jednoduchý: původně mělo být celé vydlážděno kamenem, ale když se tento záměr ukázal být příliš drahý, tak bylo náměstí vydlážděno betonovými deskami. Pouze schody vedoucí k oltáři a k samotnému náměstí jsou zhotoveny z místního kamene. Po nějakém čase získají oba tyto materiály stejnou barvu a z náměstí se stane to, čím bylo zamýšleno –  souvislá jednotná plocha.
Maruša Zorec zdůrazňuje, že by tento projekt nemohl vzniknout bez dobrého klienta, kněze Silvina Kranjce, který byl projektu oddán stejně jako obě architektky. Zaručil, že byl projekt řádně vykonaný a bránil ho před kritikou. Vznikly negativní reakce jako například, že oltář není dostatečně monumentální nebo je příliš jednoduchý. K projektu bylo také mnoho chvály jako jedna starší žena, která sem chodila celý svůj život, ale nikdy předtím si neuvědomila, jak je náměstí ve skutečnosti překrásné.