Rekonstrukce Plečnikova domu
Prenova Plečnikove hiše
S Plečnikovou tvorbou jsou spojená především tři místa. Po studiích u Otto Wagnera začínal Plečnik ve Vídni. Na Kotěrovo pozvání pak přicestoval do Prahy, kde Masarykovi pomohl při proměnách Hradu. Nejvíce svého umu však Plečnik předal své rodné Lublani, kde desítkami velkých i drobných intervencí vybrousil z historického středu města národní klenot, kterým Slovinci již brzy přispějí do světového dědictví UNESCO.
Po návratu do Lublaně se Plečnik nastěhoval do vesnického domu na jižním předměstí ve čtvrti Trnovo, kde v zahradě zbudoval válcovou věž a téměř čtyři desetiletí zde vedl svůj poustevnický život soustředěný jen na architektonickou tvorbu a službu společnosti.
Po Plečnikově smrti v roce 1957 zůstalo vše ponecháno v původním stavu a z domu se stala kulturní památka. V uplynulých letech prošel dům citlivou rekonstrukcí a přibylo nové zázemí pro návštěvníky – nová vstupní část, sály pro dočasné výstavy i stálou expozici, vědecké středisko, přednášková místnost a obchod se suvenýry. Při čekání na prohlídku Plečnikovy “poustevnické veže“ si mohou návštěvníci v předním historickém objektu, kde původně žila Plečnikova služebná a zahradník, prohlédnout nově navrženou expozici, kde se lze seznámit s vídeňským i pražským obdobím a prohlédnout si modely nerealizovaných projektů.
V průběhu rekonstrukce došlo také na kompletní digitalizaci plánů a bylo v podkroví nově zřízeno vědecké středisko pro studium Plečnikova díla.
Rekonstrukce Plečnikova domu se ujala Maruša Zorec z ateliéru Arrea. Zásahy do stávajícího domu byly co nejméně destruktivní. Hlavním cílem konzervačních prací bylo zachování co nejpůvodnějšího vzhledu: pouze na dvou částech byly odstraněny stěny, lodžie do dvora byla nahrazena posuvnou prosklenou stěnou a pozdější vikýře vystřídaly prosklené plochy lícující se střešní rovinou. Do předního objektu byly zakomponovány moderní technologie, které však zůstaly navenek ukryty, aby nerušily výsledný dojem. Topení bylo například modernizováno pomocí tepelných čerpadel. Přibyla také elektrická a protipožární ochrana, aby byly splněny moderní požadavky na bezpečnost. Jemná vrstva nových zásahů (dveře, dlažba, vitriny a nábytek) nijak nenarušuje celkový vzhled domu, který si uchovává původního ducha. Došlo také na rekonstrukci zahrady, na níž se podílela Ana Kučan ze studia Akka. Výsledek dlouholeté rekonstrukce byl nakonec v roce 2017 nominován za Slovinsko na prestižní evropskou cenu Mies van der Rohe.
Po návratu do Lublaně se Plečnik nastěhoval do vesnického domu na jižním předměstí ve čtvrti Trnovo, kde v zahradě zbudoval válcovou věž a téměř čtyři desetiletí zde vedl svůj poustevnický život soustředěný jen na architektonickou tvorbu a službu společnosti.
Po Plečnikově smrti v roce 1957 zůstalo vše ponecháno v původním stavu a z domu se stala kulturní památka. V uplynulých letech prošel dům citlivou rekonstrukcí a přibylo nové zázemí pro návštěvníky – nová vstupní část, sály pro dočasné výstavy i stálou expozici, vědecké středisko, přednášková místnost a obchod se suvenýry. Při čekání na prohlídku Plečnikovy “poustevnické veže“ si mohou návštěvníci v předním historickém objektu, kde původně žila Plečnikova služebná a zahradník, prohlédnout nově navrženou expozici, kde se lze seznámit s vídeňským i pražským obdobím a prohlédnout si modely nerealizovaných projektů.
V průběhu rekonstrukce došlo také na kompletní digitalizaci plánů a bylo v podkroví nově zřízeno vědecké středisko pro studium Plečnikova díla.
Rekonstrukce Plečnikova domu se ujala Maruša Zorec z ateliéru Arrea. Zásahy do stávajícího domu byly co nejméně destruktivní. Hlavním cílem konzervačních prací bylo zachování co nejpůvodnějšího vzhledu: pouze na dvou částech byly odstraněny stěny, lodžie do dvora byla nahrazena posuvnou prosklenou stěnou a pozdější vikýře vystřídaly prosklené plochy lícující se střešní rovinou. Do předního objektu byly zakomponovány moderní technologie, které však zůstaly navenek ukryty, aby nerušily výsledný dojem. Topení bylo například modernizováno pomocí tepelných čerpadel. Přibyla také elektrická a protipožární ochrana, aby byly splněny moderní požadavky na bezpečnost. Jemná vrstva nových zásahů (dveře, dlažba, vitriny a nábytek) nijak nenarušuje celkový vzhled domu, který si uchovává původního ducha. Došlo také na rekonstrukci zahrady, na níž se podílela Ana Kučan ze studia Akka. Výsledek dlouholeté rekonstrukce byl nakonec v roce 2017 nominován za Slovinsko na prestižní evropskou cenu Mies van der Rohe.
0 komentářů
přidat komentář
