Galerie současného umění v bavorském Marktoberdorfu se skládá ze dvou propojených kostek a zdí obehnaného vstupního nádvoří. Pomáhá definovat veřejný prostor před radnicí a soukromou zahradu se sochami za galerií, kde rovněž sídlí nadace doktora Geigera. Z urbanistického hlediska galerii definuje (nahodilé) rozmístění kostek vycházejících z charakteru obytné čtvrti datované do 20. let minulého století.
Obvodové stěny jsou vystavěny z křížově provázaného zdiva podobně jako u středověkých věží. Režné zdivo zůstává odhalené z vnější i vnitřní strany. Cihlové bloky jsou usazeny do země podobně jako obří kontejnery rozčleněné pomocí ocelových vazníků, na něž jsou položeny 8 cm tlusté dřevěné fošny (žádná další podlahová vrstva nebyla zapotřebí). Přepažením vznikly tři poschodí nabízející různé světelné podmínky. Přístup k výstavním místnostem je po cihlovém schodišti sevřeném mezi dvěma cihlovými stěnami. Ustáleného vnitřního prostředí bylo dosaženo bez potřeby zapojit složité inženýrské prostředky nebo umělou klimatizaci: do stěn je zabudované měděné potrubí, kterým protéká 40°C horká voda. Tepelně akumulační schopnosti obvodových stěn dokonce brání přehřívání z venku. Výsledné řešení vychází z hypocaustum (v překl. z řeckého
hypo-kauston, což znamená
spodní topení) ústředního topení používaného již starověkými Římany.
Galerie neslouží pouze jako výstavní prostor, ale také jako místo, kde umění “vzniká“ podobně jako v dílně nebo “továrně,“ což kurátory přivedlo k myšlence pořádat “in situ“ a “umělecké rezidence“, kde holé cihlové stěny mohou tvůrce inspirovat k novým instalacím a dílům.
Bearth & Deplazes