Rozšíření vinařství Gantenbein

Na okraji malé graubündenské vesnice obklopené mírnými révovými svahy leží vinařství Gantenbein, které tvoří dvě nenápadné budovy a jedna výjimečná novostavba s ornamentální kabřincovou fasádou, která z větší vzdálenosti vytváří v závislosti zorném úhlu a dopadu slunečních paprsků někdy více a jindy méně plastický dojem. Dostavby bylo zapotřebí z důvodu, že se manželský pár vinařů Marthy a Daniely Gantenbeinových rozhodl ke stávajícím vinným sklepům pořídit kvasnou halu pro dvanáct nádrží s lisy na víno. Architekti Valentin Bearth, Andrea Deplazes a Daniel Ladner navrhli dvoupodlažní stavbu, která nabízí v přízemí místo pro nové nádrže s lisy na vinnou révu, a v horním podlaží pak vznikla světlá a do dvou stran prosklená degustační místnost, jejíž mobiliář tvoří jen dlouhý stůl z masivního dřeva a kuchyňská linka z litého betonu, do něhož je vsazeno potřebné vybavení a rozvody. Díky lehké zácloně s révovým vzorem a látkou potaženým stropem vzniká dojem, jako by člověk seděl v nějakém stanu než v budově. Kolem obíhá balkón, kudy lze vykročit do všech stran. Odtud vede oválně zakřivené schodiště lemované ocelovým zábradlím dolů do sklepa neseného osmi sloupy, který slouží převážně ke skladování lahví. Jasná modř schodišťového zábradlí přebírá barvu etiket a krytek modrého burgundského z vinice.

Robot staví zeď
Rozhodnutí pojmout rozšíření vinařství jako betonový skelet s cihelnou vyzdívkou padlo již brzy během navrhování. Pro tento způsob vyzdívky si však architekti připravili jeden zvláštní nápad: v počítači navrhli obraz, který vypadal, jako by obří hrozny zanechali svoje otisky v obvodovém plášti stavby. Pokus vystavět podle obrazu tyto zdi za pomocí lidských rukou se však nezdařil, a tak se muselo najít jiné řešení. Přesně v tomto období objevil Andrea Deplazes, který je také profesorem na ETH v Curychu, na sousední Katedře digitální průmyslové výroby první výsledky stěnových panelů, které byly vyzděny robotem na základě počítačové předlohy. Po předběžných rozhovorech s mladými asistenty na katedře Fabio Gramazio a Matthias Kohler se podařilo k experimentu získat také investora: první opravdové využití robotem vyzděné stěny v praxi mohlo začít. Obraz na fasádě – čítající 300 čtverečních metrů rozdělených 72 stěnových prvků – z Gramaziova a Kohlerova programu vyvinutého pro roboty, navrhovali architekti společně. “Princip programovatelné zdi“, jako ho autoři nazývají, je jednodušší, než se může zdát. Program pro jeden stěnový modul zabírá jen polovinu stránky A4. Třebaže robot pracuje flexibilně, neúnavně a přesně, neumí zacházet se zednickou lžící a maltou. Proto musely být jednotlivé cihly k sobě sklíženy speciálním lepidlem. První pokusy ukázaly, že takto sklížené zdi mají jednu rozhodující výhodu: jsou na rozdíl od klasické malty zatížitelné také na ohyb. Robot vyskládal 28000 cihel přesně, jak mu to program určil. Trval mu to dva měsíce, deset hodin denně, než byly všechny díly vyzděny a přepraveny nákladními vozidly na stavbu, kde byly vsazeny do betonového skeletu; pak byly v přízemní kvasné hale postaveny vnitřní stěny z polykarbonátových desek zasazených do kovových rámů. Díky různě velký spárám v obvodovém plášti vznikla v kvasné hale pestrá hra světla a stínů. Rozšíření vinařství Gantenbein je moderní užitková stavba, v níž se snoubí funkční aspekt s tvořivým duchem.

Za tuto stavbu autoří získali v roce 2008 čestné uznání v soutěži o Cenu Balthasara Neumanna (vítězem ceny dotované částkou 10.000 Euro se stal pomník obětem bombového útoku na vlakovém nádraží Atocha) Porota shledala nejpozoruhodnějším prvkem fasádu vinařství, kde bylo s tradičním cihlovým zdivem zacházeno zcela novým způsobem za použití robotiky a moderní průmyslové výroby.