Sociální bydlení Polje
Šest bloků bytových domů je situováno na okraji města, s otevřeným polem na jedné straně, standardní kobercová zástavba ze dvou stran a rušná železniční trať na straně čtvrté.
Existující městský plán musí být dodržen – série souměrně umístěných staveb, pozice bez ohledu na jejich okolí. Projekt se tak stal cvičením v „rozpuštění“ a „přerovnávání“ původního plánu – pokus o stanovení centrální části pozemku jako park - „sociální kondenzátor“ - oblast, s umělými kopci s funkcí stěny - bariéry mezi různými sociálními a věkovými skupinami uživatelů a měřítka objemů jednotlivých staveb. Celá stavba je tak více vnímána jako soubor šesti jednotlivých staveb.
Každá budova obsahuje 13 bytů, velmi skromných co do velikosti. Balkóny jsou vystrčeny ze základního objemu budovy, s cílem dosáhnout jistého otevření malé bytové jednotky. Zavěšení balkónů pomocí táhel je industriálním prvkem, odkazujícím na blízkost železnice. Železnice jako téma je dále asociováno ve ferro-oxidově červeném zbarvení sklocementových obkladových panelů. Předimenzované talířové podložky – 8 cm hliníkové disky – přes panely, v poloze sledující náhodné velikosti panelů, posunuje primární vnímání základního objemu stavby směrem k detailu – ke konceptu obkladu-kůže se stříbrnými terčíky.
Existující městský plán musí být dodržen – série souměrně umístěných staveb, pozice bez ohledu na jejich okolí. Projekt se tak stal cvičením v „rozpuštění“ a „přerovnávání“ původního plánu – pokus o stanovení centrální části pozemku jako park - „sociální kondenzátor“ - oblast, s umělými kopci s funkcí stěny - bariéry mezi různými sociálními a věkovými skupinami uživatelů a měřítka objemů jednotlivých staveb. Celá stavba je tak více vnímána jako soubor šesti jednotlivých staveb.
Každá budova obsahuje 13 bytů, velmi skromných co do velikosti. Balkóny jsou vystrčeny ze základního objemu budovy, s cílem dosáhnout jistého otevření malé bytové jednotky. Zavěšení balkónů pomocí táhel je industriálním prvkem, odkazujícím na blízkost železnice. Železnice jako téma je dále asociováno ve ferro-oxidově červeném zbarvení sklocementových obkladových panelů. Předimenzované talířové podložky – 8 cm hliníkové disky – přes panely, v poloze sledující náhodné velikosti panelů, posunuje primární vnímání základního objemu stavby směrem k detailu – ke konceptu obkladu-kůže se stříbrnými terčíky.
bevk perović arhitekti
Architektura stále hledá nové myšlenky a formy. Někdy jsou tato řešení, ať vědomě či nevědomě, inspirovány tvorbou jiných, někdy zase “visí ve vzduchu” a čekají na to, aby mohly být zrealizovány. V tomto případě je možné, že podobná myšlenka byla realizována současně na více místech. To se přihodilo u zavěšených balkonů, které můžeme nalézt u projektu Davida Chmelaře dvou domů se startovními byty v Polici nad Metují v České republice, ale současně také u sociálního bydlení Polje v Lublani. Oba projekty však mají daleko více podobností. Jeden z domů v Polici je hnědý, v Lublani jsou všechny rudé, oba projekty disponují střešní nástavbou a nízkorozpočtovými byty. Tyto podobnosti jsou výmluvou podívat se lublaňský projekt blíže.
Bevk Perović arhitekti jsou mladá lublaňská kancelář, která v posledních letech potvrdila svoji pozici jedné z nejslibnějších kanceláří ve Slovinsku.
Za svůj poslední projekt sociálního bydlení V Lublani získali nejvýznamnější architektonickou cenu ve Slovinsku – Plečnikovu cenu za rok 2005. Překvapivým není jen kvalita jejich práce, ale také tempo a tvůrčí energie, s níž vytváří jeden projekt za druhým.
Sociální bydlení Polje leží poměrně daleko od městského centra, kde jsou ceny za pozemek více rozumné. Investorem bylo město Lublaň, které byty pronajalo sociálně znevýhodněný rodinám. Podobné bydlení musí být co nejlevnější, klienti však na druhou stranu očekávají také trvanlivost a snadnou údržbu. Město se také stará o to, aby nájemníci přicházeli z různých společenských skupin, aby se vyvarovali tomu, že se sídliště stane ghettem. Podle předpisu 10% bytů by mělo být přizpůsobeno invalidům a tyto byty vždy ležet v přízemí. Bytové domy se nachází v blízkosti železniční tratě, nedaleko hlavní nákladního nádraží. Z toho důvodu architekti našli nekolik inspirací pro svoje řešení ve vlacích. Červená barva fasády a některé další detaily nesou tyto odkazy.
Architekti nemohli ovlivnit umístění a orientaci domů. Stejně tak byla pevně stanovena výška a sklon střechy. To by nebyl velkým problém, pokud by hmota staveb nebyla příliš malá, aby se do nich vešel stanovený program. Zejména v podkroví byla výška nižší než dovolovaly místní regulace. Lze se ptát, jak mohou městští architekti stvořit tak nevhodný (neřku-li hloupý) plán. V každém případě architekti jej museli akceptovat, což vyřešili přidáním další atiky, která domům dodala plastičtější tvar.
V šesti domech se nachází celkem 78 bytů. Parko rozděluje kompozici na tři stavby po každé straně. Park je zamýšlen jako přídavek k obvykle malým obývacím pokojům v bytech. Z toho důvodu je park rozdělen na několik zón určených ke hraní, sportu a společenskému životu (piknik). Různé využití je také vyznačeno různými povchy: písek, dřevo, asfalt a tráva rozdělená malými travnatými kopci. Všechny obytné místnosti v domě jsou obráceny pryč od tohoto venkovního společenského prostoru, aby se podařilo vyhnout hluku.
Vstupy jsou z oblasti centrálního parku. Ve skutečnosti jsou do každého domu dva vstupy: “hlavní vstup” a “zadní vstup”. Druhý vstup nabízí krytý prostor pro kola, čímž se vyvaruje tomu, aby kola blokovala hlavní vstup. Architekti věnovali velkou pozornost komunikačním prostorům. Nejsou tmavé (neezpečné) a pokaždé končí oknem (v přízemí) nebo balkonem (horní podlaží), které zachycují světlo shora. Byty jsou malé, ale přece jsou nájemníci schopní přizpůsobit si je svým potřebám. Například mohou odstranit dřevěnou přepážku mezi kuchyní a obývacím pokojem, aby vytvořili jeden společný prostor. Architekti také zakomponovali balkony, ne však aby zvětšili funkční prostor, ale spíše navodili luzi většího prostoru. Z toho důvodu jsou balkóny umístěny tak, aby se nikdy nepřekrýval jeden nad druhým a předešlo se tomu, aby si nájemníci začali sami obestavovat a vytvářet kryté prostory (sklady, verandy apod.). Balkóny jsou vytvořeny z prafabrikovaný betonových desek zavěšených na fasádě. S trochou představivosti lze v konstrukčních detailech domu nalézt podobnost s vlaky. Fasáda je provětrávaná a zakrytá Eternitovými deskami rudé barvy. Dvojitá fasáda tohoto druhu není nijak levné řešení, ale náklady na údržbu by měly být nižší. Desky jsou upevněny pomocí nýtů zdůrazněných velkými hliníkovými podložkami. Po historicky tradičním vzoru, stačí pomyslet na Poštovní spořitelnu ve Vídni od Otto Wagnera, je zde záměr rozptýlit pohled na nepříliš dokonalé detaily a nestejnoměrnými mezerami fasádnách desek. Tímto způsobem podložky sjednocují fasádu a dokonce působí jako druh ornamentu.
Sociální bydlení dokáže překvapit řešeními (fasády, osvětlené chodby), které lze stěží najít I u některých komerčních sídlištích deklarovaných za “nadstandardní” luxusní bydlení. To opět dokazuje, že dobrá architektura má více společného s chytrými řešeními než samotnými penězi.
Andrej Hrausky, 2006
 |
Bevk Perović arhitekti jsou mladá lublaňská kancelář, která v posledních letech potvrdila svoji pozici jedné z nejslibnějších kanceláří ve Slovinsku.
Za svůj poslední projekt sociálního bydlení V Lublani získali nejvýznamnější architektonickou cenu ve Slovinsku – Plečnikovu cenu za rok 2005. Překvapivým není jen kvalita jejich práce, ale také tempo a tvůrčí energie, s níž vytváří jeden projekt za druhým.
Sociální bydlení Polje leží poměrně daleko od městského centra, kde jsou ceny za pozemek více rozumné. Investorem bylo město Lublaň, které byty pronajalo sociálně znevýhodněný rodinám. Podobné bydlení musí být co nejlevnější, klienti však na druhou stranu očekávají také trvanlivost a snadnou údržbu. Město se také stará o to, aby nájemníci přicházeli z různých společenských skupin, aby se vyvarovali tomu, že se sídliště stane ghettem. Podle předpisu 10% bytů by mělo být přizpůsobeno invalidům a tyto byty vždy ležet v přízemí. Bytové domy se nachází v blízkosti železniční tratě, nedaleko hlavní nákladního nádraží. Z toho důvodu architekti našli nekolik inspirací pro svoje řešení ve vlacích. Červená barva fasády a některé další detaily nesou tyto odkazy.
Architekti nemohli ovlivnit umístění a orientaci domů. Stejně tak byla pevně stanovena výška a sklon střechy. To by nebyl velkým problém, pokud by hmota staveb nebyla příliš malá, aby se do nich vešel stanovený program. Zejména v podkroví byla výška nižší než dovolovaly místní regulace. Lze se ptát, jak mohou městští architekti stvořit tak nevhodný (neřku-li hloupý) plán. V každém případě architekti jej museli akceptovat, což vyřešili přidáním další atiky, která domům dodala plastičtější tvar.
V šesti domech se nachází celkem 78 bytů. Parko rozděluje kompozici na tři stavby po každé straně. Park je zamýšlen jako přídavek k obvykle malým obývacím pokojům v bytech. Z toho důvodu je park rozdělen na několik zón určených ke hraní, sportu a společenskému životu (piknik). Různé využití je také vyznačeno různými povchy: písek, dřevo, asfalt a tráva rozdělená malými travnatými kopci. Všechny obytné místnosti v domě jsou obráceny pryč od tohoto venkovního společenského prostoru, aby se podařilo vyhnout hluku.
Vstupy jsou z oblasti centrálního parku. Ve skutečnosti jsou do každého domu dva vstupy: “hlavní vstup” a “zadní vstup”. Druhý vstup nabízí krytý prostor pro kola, čímž se vyvaruje tomu, aby kola blokovala hlavní vstup. Architekti věnovali velkou pozornost komunikačním prostorům. Nejsou tmavé (neezpečné) a pokaždé končí oknem (v přízemí) nebo balkonem (horní podlaží), které zachycují světlo shora. Byty jsou malé, ale přece jsou nájemníci schopní přizpůsobit si je svým potřebám. Například mohou odstranit dřevěnou přepážku mezi kuchyní a obývacím pokojem, aby vytvořili jeden společný prostor. Architekti také zakomponovali balkony, ne však aby zvětšili funkční prostor, ale spíše navodili luzi většího prostoru. Z toho důvodu jsou balkóny umístěny tak, aby se nikdy nepřekrýval jeden nad druhým a předešlo se tomu, aby si nájemníci začali sami obestavovat a vytvářet kryté prostory (sklady, verandy apod.). Balkóny jsou vytvořeny z prafabrikovaný betonových desek zavěšených na fasádě. S trochou představivosti lze v konstrukčních detailech domu nalézt podobnost s vlaky. Fasáda je provětrávaná a zakrytá Eternitovými deskami rudé barvy. Dvojitá fasáda tohoto druhu není nijak levné řešení, ale náklady na údržbu by měly být nižší. Desky jsou upevněny pomocí nýtů zdůrazněných velkými hliníkovými podložkami. Po historicky tradičním vzoru, stačí pomyslet na Poštovní spořitelnu ve Vídni od Otto Wagnera, je zde záměr rozptýlit pohled na nepříliš dokonalé detaily a nestejnoměrnými mezerami fasádnách desek. Tímto způsobem podložky sjednocují fasádu a dokonce působí jako druh ornamentu.
Sociální bydlení dokáže překvapit řešeními (fasády, osvětlené chodby), které lze stěží najít I u některých komerčních sídlištích deklarovaných za “nadstandardní” luxusní bydlení. To opět dokazuje, že dobrá architektura má více společného s chytrými řešeními než samotnými penězi.
0 komentářů
přidat komentář
