Dům ve vesnici Pátek u Poděbrad. Koncepce návrhu se snaží vnějšími i vnitřními znaky odkazovat k místní české, vesnické stavební kultuře, založené na jednoduchých a známých formách, tradičních materiálech a prosté organizaci prostoru. Původní vesnické domy se nám v místě, kde jsme navrhovali, jeví poctivé, čitelné a jednoduché. Poctivost sledujeme v užití solidních materiálů - kámen, dřevo. Jednoduchost je rovnováhou mezi moderními požadavky a tradicemi bydlení. Čitelnost je schopností rozpoznat vnitřní uspořádání zvenku a naopak. Navržené domy, které jsme viděli v obci kolem, fungují tak jednoduše jak vypadají, jsou prostě jen obývány a žity. Předmětem naší práce je kromě novostavby domu uvnitř zahrady také přestavba stávajícího objektu tvořícího západní hranici pozemku (ten bude realizován následovně). V situaci je kolmo k novému domu, rovnoběžně však s uliční návsí vesnice. Dům v zahradě je tvarově jednoduchý objekt, protáhlá hmota s ubíhající sedlovou střechou, verandou a okny. Stejný princip sestupujícího hřebene jako u "uličního domu" je zde ještě prostodušeji použit, pouze klesá. Jednoduchost tvaru střechy vyvažuje účelný prostor - venkovní i vnitřní zároveň - klasická veranda, je zároveň mostem/ molem, které provede člověka od veřejné, převážně pouze zatravněné, přehledné zahrady, přes polosoukromou, osázenou ovocnými stromy v pravidelném rastru, až po divočejší svět zadní volně rostoucí louky. Veranda poskytuje ochranu před nepříznivými povětrnostními vlivy za každého počasí pro všechny obytné místnosti domu, tak ochranu před ostrým jižním sluncem. Obrazem nám byl též farmář sedící v houpacím křesle právě na své verandě, vyhlížejíc do pastvin v záři zapadajícího slunce. Klid, ticho a nekonečnost tohoto filmového okamžiku. Vyvýšena o tři stupně je tak lavicí položenou v zahradě. Fasáda verandy přepisuje rytmus střešních vazníků do stěn. Modul 900 mm se opakuje po celé délce verandy. Dům je zděný, obložený vápencem, který zestárne, střecha je plechová, terasa též vápencová a též zestárne. Vše jednou krásně zestárne, doufáme…