Mateřská školka Větrník

Zadáním města bylo navrhnout novostavbu školky se sportovním zaměřením, kapacitou pro 112 dětí ve 4 třídách a objekt tělocvičny, který může sloužit i pro veřejnost. Školka byla plánována v rámci nového rozvoje území Říčany-Větrník. Na parcelu ve tvaru ‚L' jsme umístili trojici objektů a vzájemně je propojili – školku, tělocvičnu a zahradu. Tělocvična bude možná jednou realizována, zatím stojí objekt školky a zadní zahrada.

Ještě než jsme přistoupili k návrhu, přemýšleli jsme o dítěti jakožto fenoménu – čím je jiné než dospělý člověk? Co je pro něj důležité? Co vše vůbec tvoří dětství? Není to jen rodina, zážitky na hřišti s kamarády, jsou to i objekty, které navštěvuje, instituce, které jej uspořádávají, vměstnávají do Systému. A jaké má dítě fyzické schopnosti? Co stárnutím ztrácí, co potřebuje pro svůj pohyb? Dohledali jsme spoustu příkladů netradičních či výjimečných školek a škol z celého světa, některé by bohužel byly v naší společnosti nepostavitelné (což o ní něco vypovídá). Jsme dnes svázáni tak přísnou a tak bohatou legislativou, že ta již spíše omezuje, než aby umožňovala rozvoj společnosti jako celku. Dítě je v Systému a účelem je, aby se stalo řádnou (a pokud možno neproblematickou) součástí společnosti. Nejen kvůli tomu vidíme dnes takový rozvoj alternativního školství. Téma školství jakožto státní disciplíny je pro mě osobně též důležitý fenomén. Vnímám jej jako nedoceněný a přitom jeden z nejdůležitějších výkonů státu. Bavíme se o hrubém národním produktu, o růstu ekonomiky a skoro vůbec ne o výchově, o potenciálu, který je přirozeně v každém dítěti, v každém mladém člověku. To vše formovalo náš přístup v zakázce. Město Říčany naštěstí (a pro nás překvapivě neb jsme vzhledem k naší tvorbě zvyklí spíše na legislativní potíže a současnou českou konzervativnost) však vykazovalo od počátku projektu odvahu, velkorysost a modernost. Proběhlo velké množství setkání s učitelkami, zástupci sportovních oddílů i vedení města Říčany než se návrh ustálil. Z obou starostů i dalších zainteresovaných lidí města jsem cítil zájem o náš projekt i soulad s naší snahou o jeho výjimečnost. Za to náš ateliér děkuje.

Děti samotné byly tedy pro nás nejdůležitější faktor, jejich hry, pohyb, vidění, měřítko, vnímání světla a prostoru. Dětská živelnost, dětská zdánlivá neuspořádanost, dětská nepředvídatelnost, dětská čistota, dětská zvídavost, dětský optimismus, dětská nezatíženost všelijakými hořkostmi života.

Rozdělili jsme hmotu na několik částí. Kostka, v které jsou umístěny provozy, zázemí, kanceláře, vstupy,… vše nutné pro praktické fungování provozu, poskládané co nejúsporněji. Na tuto hmotu se pak napojují prostory jednotlivých tříd, které už nejsou obdélníkové a navazují na prostor zahrady. Jsou to nepravidelné světy na hraní. Pagody zvenku tvoří siluetu domu a zevnitř skrýš, indiánské tee-pee, prostor, kam dopadá světlo z trojúhelníkových okének, přiznané dřevěné konstrukce jsou větvovím stromu. Důležité je vstupní atrium – obří pavoučí síť, speciální herní prostor přístupný ze všech tříd, doufáme, že bude využíváno a umožní pobyt "ve vzduchu", houpání, uvolnění. Atrium bude sloužit i jako komunitní prostor, např. pro Adventní zpívání, koncerty, divadlo, setkávání s rodiči.

Objekt školky má dvě tváře, do ulice drží hmotu a podporuje dojem tradiční ulice, do ní se tváří "normálně", do zahrady je už ale hravá, zde nefunguje jako tradiční budova. Sem se rozechvívá, hmoty se rozpadají a prostor se tak může otevřít, aby do něj proniklo světlo a Slunce. Hlavní vstup do školky je z ulice, provozy jsou umístěny v přízemí, kanceláře v patře. Velkorysé atrium navazuje na šatny jednotlivých tříd. Dvě třídy se nacházejí v přízemí, dvě v patře. Uliční fasáda školky je částečně řešena jako vertikální zeleň, doufáme a věříme, že bude jen košatět a zahušťovat se, aby jednou pohltila celou tuto fasádu. Vstup má připomínat přístup do nějakého záhadného chrámu či do kosmické lodi. Vedení technické infrastruktury je částečně pohledové, i tento faktor má přispívat k přirozenosti, nechť dítě vidí, kudy teče voda, elektřina či kudy proudí teplý vzduch. Barvy jsou jásavé, kontrastní, mají prosvětlovat i širší okolí.

Za domem je hřiště. To je v současnosti nedokončeno, je realizováno jen částečně. Určitým omezením je jeho svažitost a prostorová omezenost, co se dá dělat, navazujeme na soukromé pozemky kolem. I zde jsme chtěli, aby byl vytvořen zelený svět fantazie, jakoby z nějaké dětské knížky či pohádky. To, zda se to podařilo, uvidíme po dokončení a až doroste vysázená zeleň.

Stavba probíhala s tlakem na finance, i s určitými těžkostmi, které vyplývaly z mírně netradičního prostorového pojetí, ne vše se tedy zrealizovalo dle našich původních představ. Přes to jsme rádi za trpělivost všech zúčastněných.

Chtěli jsme vybudovat dětem objekt, který bude neinstitucionální, netradiční, hravý, bude umožňovat rozvoj jejich vnitřní kreativity, bude podporovat všechny krásné specifičnosti dětské duše i mysli, bude umožňovat schovku, detail, světlo, jasné barvy a materiály v jejich přírodní podstatě.

Objekt, jež bude dětem tvořit podvědomé obrazy, které jednou možná vyvstanou v dospělosti, aby rozvinuly Něco…