Rezidence holandského velvyslance

Napadají mě tři způsoby, jak může vzniknout nová ambasáda. Zaprvé si ministerstvo zahraničí do dané země přiveze vlastního architekta. Může tak v zahraničí prezentovat obraz stavebního umění svojí země. Nejde však o dokonalou představu, poněvadž autoři velvyslanectví musí zčásti reagovat na místní podmínky a potřeby. Další možností je, kdy stát přizve k návrhu svojí ambasády některého z místních architektů. Tímto gestem je projevena důvěra a složena poklona architektům dané země. Zbývajícím a velice často využívaným způsobem je zakoupení vily v lukrativní čtvrti nebo historického domu v centru města. Rekonstrukce a návrhy interiérů těchto staveb potom oslovují daleko užší spektrum architektů.
Rezidence holandského velvyslance v Lublani je příkladem, kdy byla mladá slovinská kancelář pověřena realizací diplomatické stavby reprezentující jednu z architektonicky nejpestřejších zemí světa. Nizozemské ministerstvo zahraničních věcí, které svěřilo zakázku místnímu ateliéru, tímto gestem jen potvrdilo, že se architektura ve Slovinku již dávno odtrhla od zemí bývalého sovětského bloku a její reprezentanti zaujímají srovnatelnou pozici s holandskými architekty. (pš)

Koncept stavby je odvozen ze specifických potřeb velvyslance. Přízemí je určeno k recepcím a administrativě, zatímco všechny soukromé pokoje jsou umístěny v prvním patře. Rozdílný obsah se odráží ve fasádě, kde je přízemí otevřeno do zahrady, zatímco horní patro, obložené dřevem, je více obráceno do sebe. V přízemí se nachází studovna, obývací pokoj, hala a jídelna, které jsou prostřednictvím dveří pospojovány v jedné rovině, což upomíná na holandskou tradici. Horní dřevěná část není ve stejné výšce. Společně s ústupky balkonů a teras vzniká dynamický účinek připomínající neoplasticismus.