První vlastní Wagnerova vila

První vila, kterou si tehdy sedmačtyřicetiletý Otto Wagner postavil v rodném Penzingu, vznikla na konci předminulého historizujícího století a nese jasné novorenesanční prvky. Honosný letní palác na západním vídeňském předměstí dává tušit Wagnerovu oblibu Palladiových renesančních vil.
Dvoupodlažní dům pro umělce a jeho rodinu byl vybudován v mírném svahu nad silnicí a vstupuje se do něj po osově symetrickém předsazeném schodišti. K hlavní hmotě domu zakončené mohutnou římskou jsou z obou stran připojena nižší boční křídla sloužící jako otevřená oranžerie. Již v roce 1895 bylo jižní křídlo jednoduše zaskleno a proměnilo se v kulečníkový salón. V roce 1900 následovalo zasklení severního křídla, kde již v duchu nové doby byla použitá vitrážová okna od spoluzakladatele hnutí Vídeňská secese Adolfa Michaela Boehma. Až do roku 1911 sloužila vila k reprezentativním účelům, kde Otto Wagner pořádal recepce a festivaly, jichž se účastnily nejvyšší vídeňské kulturní, obchodní i politické kruhy. V srpnu 1911 vilu odkoupil Bernhard Tieber, který byl tehdy ředitelem jednoho z nejoblíbenějších vídeňských varieté Apollo-Theater. Bohatý kupec se postaral, aby ve vile i nadále panoval bohatý společenský život.
Za druhé světové války byla vila Tieberovým potomkům vyvlastněna a přebudována na kancelář říšského místodržitele Baldura von Schieracha. Po válce se vila stala majetkem spekulantů a zvažovalo se i její stržení. Poslední z nepřehlédnutelných vlastníků vily byl extravagantní umělec Ernst Fuchs (byl třikrát ženatý a se sedmi ženami zplodil celkem šestnáct potomků), který značně zchátralý dům v roce 1972 zakoupil a vlastní výmalbou i sochařskou výzdobou výrazně přispěl k proměně celého domu i přilehlé parkové zahrady. Fuchs původně plánoval, že rekonstrukci uskuteční se svými uměleckými přáteli Friedensreichem Hundertwasserem a Arnulfem Rainerem, ale nakonec zvládl realizovat vše sám, třebaže to zabralo mnoho let a stálo celé jmění. Vila původně sloužila jako ateliér, ale v roce 1988 ji zpřístupnil veřejnosti jako soukromé muzeum. V roce 1996 Ernst Fuchs na zahradě dokončil Nymphäum Omega, což je manýristický altán s fontánou a kašnou obloženou keramickou mozaikou a skleněnými vitrážemi.
Daleko větší pozornosti než Fuchsova kašna si však zasluhuje druhá Wagnerova vlastní vila, kterou dokončil o čtvrtstoletí později v roce 1913 na přilehlém severním pozemku. V podstatně menší a výrazně modernější vila opatřená jen geometrizujícím dekorem nakonec Wagner strávil pouhé tři roky, neboť dům po smrti své mladší choti ihned prodal. Přesto dal Wagner touto strohou stavbou veřejnosti jasně na vědomí, že stále určuje směrování předválečné vídeňské architektury.