V této části dolní Libně se tradičně do bloků regulovaný prostor prolíná nejen s fragmenty původní rostlé zástavby zdejšího židovského města, ale také se strukturou soudobých dostaveb území samostatnými solitéry. Toto vrstvení vytváří specifické prostupné území bez rigidního blokového schématu, blok vymezený uvedenými ulicemi má volnou, do určité míry hybridní formu, městská struktura si tu ponechává prvky původní periferie.
Nároží na okraji tohoto "bloku" (v místě nevyužívané plochy sloužící dočasně jako parkoviště), jehož dostavbu jsme navrhovali, tak má velmi různorodé sousedství: střetávají se tu intenzivní městský charakter Zenklovy ulice, periferní poetika Koželužské a poměrně výrazné architektonické formy novodobých solitérních bytových domů různého měřítka. Dům je proto navržen jako určitý převodník integrující nejednoznačný charakter místa, hmotou, podlažností a tvaroslovím komponovaný s ohledem na prostředí a průhledy, ke kterým je jeho konkrétní část orientována.
Hmota vyrůstá na půdorysu původních staveb, dům je v parteru průchozí, v symbolické rovině obnovuje formou pěší cesty historickou stopu zaniklé ulice Jirchářské. Poměrně členitý objem stavby je s ohledem na vizuální pestrost okolí záměrně sjednocen jednoduchým motivem střídajícím okenní pásy a výkladce ve stylizovaném výškovém členění, propisujícím na fasádu do Zenklovy její vnitřní náplň (obchodní plochy, kanceláře a dále ve vyšších podlažích bydlení) tak, jak to bylo obvyklé u "městských paláců" z první poloviny minulého století.
Specifika tvaru pozemku a hmotového řešení dodala navíc domu jeden důležitý prvek – prostor centrálního schodiště. Namísto standardních schodišťových sekcí jsme ji v jeho těžišti navrhli jako autentický středobod stavby, jako místo vzájemného setkávání či jen každodenního zážitku z prostoru. Průhledy, tvarování a hry světla tak mohou být pro obyvatele odkazem k poetice schodišť starých činžovních domů či imaginací zaniklých zákoutí původní staré Libně.