Red Pif pokračuje jinak a na jiném místě.
Osobité prostory v domě z 19. století na Starém Městě v klidné postranní ulici vystřídal pronajímatelný prostor v parteru kancelářského domu na jednom z nejrušnějších míst v Praze. Po celém obvodě prosklený univerzální skelet je sám o sobě osnovou, do které lze vložit kdykoli cokoli: tak je to ostatně míněno. Náš nový interiér je proto do určité míry instalací – pomíjivost je zde obsažena stejně záměrně jako bohatost, kontrastující se strohým rámcem stavby.
Hospoda má mít svou atmosféru, svou… scénografii. S ohledem na místo (a koncept) jsme chtěli, aby interiér měl něco z velkoměstského korza i z klasické hospody. Něco mezi Café Imperial a Selskou Jizbou – vždyť i šéfkuchař má rád kuchyni Rakousko-Uherska a první republiky – ve stylizované, fraktální podobě: protože taky je to Anděl, místo kde třeštění a cirkus života stále a každodenně probíhá.
Skladebná tektonika, jednoduché detaily, jednoduše opracované a skládané smrkové dřevo, které se postupně zbarvuje a patinuje. Princip výlohy jako jednoho velkého loga podniku. Atmosféru doplňují originální pro prostor přímo navržená svítidla od Ronyho Plesla a instalace Petra Písaříka.
Prostor má dvě patra a asi 150 míst. Chtěli jsme proto, aby při této velikosti již nabízel více nálad a situací: přízemí rovnou z ulice to je pracovní oběd, schůzky přes den a něco "na stojáka" po cestě domů z práce. Patro je více intimní: večeře, posezení s přáteli… doplnili jsme koutek pro štamgasty, salonek. Vše se zároveň vzájemně prolíná, prostory přechází jeden do druhého a nejsou oddělené: podle nálady si každý může zvolit, kam si sednout či stoupnout…