Pařížská filharmonie
La Philharmonie de Paris
Parc de la Villette stojící na místě bývalých jatek v 19. městském obvodu je svojí rozlohou 55 hektarů jedním z největších veřejných parků v Paříži. Současná podoba parku svázaného do čtvercového rastru rudých pavilonů vzešla ze soutěžního návrhu švýcarského architekta Bernarda Tschumiho, který však hojně čerpal z 1. kola projektu létajícího Holanďana Rema Koolhaase. Kromě vodních kanálů, dlouhých alejí a travnatých ploch vybízejících k odpočinku se v areálu nachází také muzeum vědy a techniky, ale také divadelní a koncertní sál a kinosál nabízející bohatý celoroční program.
Zatím poslední realizací v parku La Villette je sál pro Pařížskou filharmonii, který vznikl podle vítězného projektu místního architekta Jeana Nouvela. Nový koncertní sál navazuje na konzervatoř Cité de la Musique od Christiana de Portzamparca (západní křídlo dokončené v roce 1990 a východní křídlo z roku 1995). Hudební svatostánek na východním okraji parku lze také vnímat jakou poctu Nouvelovu učiteli Claude Parentovi a naplnění jeho vizí ze 60. let minulého století o obřích nakloněných plochách a šikmých městech, jejichž obyvatelé by jako horalové žili na svazích v nově uspořádaném prostoru založeném na zdravém životním stylu a potěšení těla z pohybu.
Organicky tvarovaný hlavní sál Pierre Bouleze s kapacitou 2400 diváků je obalen kovovým pláštěm s ostře řezanými rysy a po zádech filharmonie se tak mohou návštěvníci venkovními rampami dostat až na veřejně přístupnou střešní terasu ve výšce 37 metrů. Celková výška stavby je 52 metrů. Jedna z “tektonických desek“ zároveň slouží jako projekční plocha impozantních rozměrů 100 x 50 metrů. Hliníkové šablony na fasádě mají znázorňovat statisíce ptáků vznášejících se nad parkem i hlavami návštěvníků.
Rozvržením sedadel v hledišti se Nouvel nechal inspirovat principem viničních řádků známého ze Scharounovy berlínské filharmonie. V pařížském případě se podařilo přiblížit diváky co nejblíže hudebníkům a i to nejvzdálenější sedadlo se nachází 32 metrů od dirigenta. Aby se filharmonie více přiblížila běžným Pařížanům, snížil se zamýšlený počet klasických koncertů z 270 na 150 a program zpestřuje více žánrů včetně rockových nebo rapových koncertů.
Ve stejném období vznikala také Labská filharmonie, která stojí na exponovaném místě hamburského přístaviště. I tuto ikonickou stavbu od světových hvězd doprovázely kontroverze, prodlužování termínu a mnohonásobného prodražení. V případě pařížské filharmonie se termín zdržel o dva roky a rozpočet překročil trojnásobně. Za viníka byl označen architekt, který se pak na protest nezúčastnil slavnostního otevření 14. ledna 2015 za přítomnosti francouzského prezidenta Françoise Hollanda. Jeanu Nouvelovi byla za průtahy udělena bezprecedentní pokuta ve výši 170,6 milionů euro. Jeho právníci se proti likvidačnímu rozsudku na konci minulého odvolali.
Naopak Jean Nouvel již v roce 2015 obvinil francouzskou vládu ze sabotáže projektu. Ukvapené stavební práce před otevřením filharmonie vedly Nouvela k tomu, aby se zřekl autorství dokud nebude napraveno všech 26 bodů, které sepsal do deníku Le Monde: „venkovní dlažba byla narušená na ploše přes 5200 m², detaily fasády a schodišť vykazují neúměrně velké mezery a nenavazující spoje, v hlavním sále jsou vidět závěsy akustických panelů, které měly divákům zůstat skryté, v předsálí jsou na ploše přes 7300 m² v podhledech patrné rozvody, které měly být tmavě natřeny, bezpečnostní hrany jsou nalepeny přímo na schodišťové stupně a namísto práce s masivním dřevem působí výsledek kutilským dojmem,...“ Soudní řízení trvá i pět let po otevření filharmonie a nejspíš jen tak brzy neskončí.
Zatím poslední realizací v parku La Villette je sál pro Pařížskou filharmonii, který vznikl podle vítězného projektu místního architekta Jeana Nouvela. Nový koncertní sál navazuje na konzervatoř Cité de la Musique od Christiana de Portzamparca (západní křídlo dokončené v roce 1990 a východní křídlo z roku 1995). Hudební svatostánek na východním okraji parku lze také vnímat jakou poctu Nouvelovu učiteli Claude Parentovi a naplnění jeho vizí ze 60. let minulého století o obřích nakloněných plochách a šikmých městech, jejichž obyvatelé by jako horalové žili na svazích v nově uspořádaném prostoru založeném na zdravém životním stylu a potěšení těla z pohybu.
Organicky tvarovaný hlavní sál Pierre Bouleze s kapacitou 2400 diváků je obalen kovovým pláštěm s ostře řezanými rysy a po zádech filharmonie se tak mohou návštěvníci venkovními rampami dostat až na veřejně přístupnou střešní terasu ve výšce 37 metrů. Celková výška stavby je 52 metrů. Jedna z “tektonických desek“ zároveň slouží jako projekční plocha impozantních rozměrů 100 x 50 metrů. Hliníkové šablony na fasádě mají znázorňovat statisíce ptáků vznášejících se nad parkem i hlavami návštěvníků.
Rozvržením sedadel v hledišti se Nouvel nechal inspirovat principem viničních řádků známého ze Scharounovy berlínské filharmonie. V pařížském případě se podařilo přiblížit diváky co nejblíže hudebníkům a i to nejvzdálenější sedadlo se nachází 32 metrů od dirigenta. Aby se filharmonie více přiblížila běžným Pařížanům, snížil se zamýšlený počet klasických koncertů z 270 na 150 a program zpestřuje více žánrů včetně rockových nebo rapových koncertů.
Ve stejném období vznikala také Labská filharmonie, která stojí na exponovaném místě hamburského přístaviště. I tuto ikonickou stavbu od světových hvězd doprovázely kontroverze, prodlužování termínu a mnohonásobného prodražení. V případě pařížské filharmonie se termín zdržel o dva roky a rozpočet překročil trojnásobně. Za viníka byl označen architekt, který se pak na protest nezúčastnil slavnostního otevření 14. ledna 2015 za přítomnosti francouzského prezidenta Françoise Hollanda. Jeanu Nouvelovi byla za průtahy udělena bezprecedentní pokuta ve výši 170,6 milionů euro. Jeho právníci se proti likvidačnímu rozsudku na konci minulého odvolali.
Naopak Jean Nouvel již v roce 2015 obvinil francouzskou vládu ze sabotáže projektu. Ukvapené stavební práce před otevřením filharmonie vedly Nouvela k tomu, aby se zřekl autorství dokud nebude napraveno všech 26 bodů, které sepsal do deníku Le Monde: „venkovní dlažba byla narušená na ploše přes 5200 m², detaily fasády a schodišť vykazují neúměrně velké mezery a nenavazující spoje, v hlavním sále jsou vidět závěsy akustických panelů, které měly divákům zůstat skryté, v předsálí jsou na ploše přes 7300 m² v podhledech patrné rozvody, které měly být tmavě natřeny, bezpečnostní hrany jsou nalepeny přímo na schodišťové stupně a namísto práce s masivním dřevem působí výsledek kutilským dojmem,...“ Soudní řízení trvá i pět let po otevření filharmonie a nejspíš jen tak brzy neskončí.
0 komentářů
přidat komentář
