Koncertní sál DR Byen
Koncerthuset DR Byen
Koncertní sál DR na jižním předměstí Kodaně navrhl francouzský architekt Jean Nouvel, který má s tímto druhem staveb mnohaleté zkušenosti. Hudební sál je součástí rozlehlého areálu hlavního sídla Dánské vysílací společnosti. Nouvelův transparentní návrh ukrývá za tmavě modrým textilním pláštěm pestrý program. Monumentální fasáda vysoká 45 metrů se v závislosti na vnitřním dění neustále proměňuje. Textilní panely nejenže propouští sluneční paprsky, ale některá pole lze shrnout nebo vyklopit a ještě detailněji přiblížit život uvnitř domu. Přes svoje rozměry si dům udržuje lehkost a díky svému zbarvení působí jako vyříznutý kus oblohy. Akustiku koncertního sálu mají na svědomí japonští inženýři z Nagata Acoustics, kteří s Nouvelem rovněž spolupracovali na projektu pařížské filharmonie. Organický tvar hudebního sálu s kapacitou 1800 posluchačů zabírá výšku sedmi podlaží. Zatímco zvenku je sál obložen “šupinami“ betonových panelů, tak vnitřek sálu je z akustických důvodů opatřen minerální vlnou a porézní omítkou. O multimediální atmosféru se ve vstupní částí stará 25 videoprojektorů a 50 diaprojektorů.
„První myšlenkou při navrhování domu byl koncept modré obrazovky, svým způsobem kouzelné svítilny, pro svoje výjimečné umístěny v rámci nově zastavovaného území. Snažil jsem se být kontextuálním architektem. Obecně rád vedu dialog s okolím, ale v tomto novém městském prostředí jsem ještě neznal své sousedy. A tak jsem se pokusil přemýšlet jako architekt v 11. století, který musel v evropském městě vybudovat katedrálu a domýšlet, co se poté kolem ní bude dít. Tento scénář byl možný, poněvadž se pravděpodobně jednalá o největší a nejveřejnější stavbu v celém okolí.
Následovala další idea navodit v návštěvnících otázku „Co je to vůbec za stavbu?“
Když spatříte dům během dne, máte otázky, co se odehrává za obří stěnou, která se výrazně mění s každou změnou světla. Když je slunce nízko, můžete spatřit obrysy vloženého objektu a rámování prosklené fasády ukryté za modrou stěnou. Je tu paradox mezi velmi jednoduchým objektem a tušením něčeho uvnitř, ale nevíte přesně čeho, ale jedině s ním je návrh komplexní. Základem mého návrhu je tak vztah mezi jednoduchostí a složitostí.
Myšlenkou bylo vytvořit určitý druh malého světa patřícího ke koncertnímu sálu s mnoha specifickými a pozoruhodnými detaily, materiály a prostory. Takže, když otevřete dveře z jednoho studia do druhého, máte pokaždé nový pocit a nové prostředí.
To je základní architektonická představa mého návrhu.“
„První myšlenkou při navrhování domu byl koncept modré obrazovky, svým způsobem kouzelné svítilny, pro svoje výjimečné umístěny v rámci nově zastavovaného území. Snažil jsem se být kontextuálním architektem. Obecně rád vedu dialog s okolím, ale v tomto novém městském prostředí jsem ještě neznal své sousedy. A tak jsem se pokusil přemýšlet jako architekt v 11. století, který musel v evropském městě vybudovat katedrálu a domýšlet, co se poté kolem ní bude dít. Tento scénář byl možný, poněvadž se pravděpodobně jednalá o největší a nejveřejnější stavbu v celém okolí.
Následovala další idea navodit v návštěvnících otázku „Co je to vůbec za stavbu?“
Když spatříte dům během dne, máte otázky, co se odehrává za obří stěnou, která se výrazně mění s každou změnou světla. Když je slunce nízko, můžete spatřit obrysy vloženého objektu a rámování prosklené fasády ukryté za modrou stěnou. Je tu paradox mezi velmi jednoduchým objektem a tušením něčeho uvnitř, ale nevíte přesně čeho, ale jedině s ním je návrh komplexní. Základem mého návrhu je tak vztah mezi jednoduchostí a složitostí.
Myšlenkou bylo vytvořit určitý druh malého světa patřícího ke koncertnímu sálu s mnoha specifickými a pozoruhodnými detaily, materiály a prostory. Takže, když otevřete dveře z jednoho studia do druhého, máte pokaždé nový pocit a nové prostředí.
To je základní architektonická představa mého návrhu.“
Jean Nouvel
0 komentářů
přidat komentář
