Claude Parent
*26. 2. 1923 – Neuilly-sur-Seine, Francie
†27. 2. 2016 – Neuilly-sur-Seine, Francie
Biografie
Claude Parent byl architekt, který, když začínal v 60. letech minulého století, nabídl francouzské architektuře vizi zaměřenou na budoucnost a umění diametrálně zcela odlišnou vůči Le Corbusierovi. Na rozdíl od vertikálních měst si představoval nakloněné plochy a šikmá města, jejichž obyvatelé by jako horalové žili na svazích v nově uspořádaném prostoru založeném na zdravém životním stylu a potěšení těla z pohybu.
Je ohromujícím kresličem, skutečným Piranesim tohoto století, přenechal nám stovky svých poetických a utopických obrazů.
Pro Claude byla architektura především uměním. Měl vášeň pro béton brut (surový pohledový beton) a společně s urbanistou Paulem Viriliem důkladně prozkoumali válečnou architekturu a odvodili z ní vlastní architektonický jazyk. Řada jeho staveb je nyní chráněna a prohlášena za historické památky: Íránský pavilon v pařížském Cité Universitaire, vila sochaře André Bloc v Antibes, kostel sv. Bernadety v Nevers nebo nákupní centrum v Sens...
V kontextu dnešní Francie, kdy jsou architektura a architekti stále méně respektováni, nám bude chybět muž, jehož lidskost, elegance a humor sloužily k upevnění vlastního svědomí a vzdoru. Přestože je jeho ztráta tak obrovská a krutá, Claudův nezapomenutelný duch bude i v našich bitvách za budoucí architekturu.
Claude Parent byl architekt, který, když začínal v 60. letech minulého století, nabídl francouzské architektuře vizi zaměřenou na budoucnost a umění diametrálně zcela odlišnou vůči Le Corbusierovi. Na rozdíl od vertikálních měst si představoval nakloněné plochy a šikmá města, jejichž obyvatelé by jako horalové žili na svazích v nově uspořádaném prostoru založeném na zdravém životním stylu a potěšení těla z pohybu.
Je ohromujícím kresličem, skutečným Piranesim tohoto století, přenechal nám stovky svých poetických a utopických obrazů.
Pro Claude byla architektura především uměním. Měl vášeň pro béton brut (surový pohledový beton) a společně s urbanistou Paulem Viriliem důkladně prozkoumali válečnou architekturu a odvodili z ní vlastní architektonický jazyk. Řada jeho staveb je nyní chráněna a prohlášena za historické památky: Íránský pavilon v pařížském Cité Universitaire, vila sochaře André Bloc v Antibes, kostel sv. Bernadety v Nevers nebo nákupní centrum v Sens...
V kontextu dnešní Francie, kdy jsou architektura a architekti stále méně respektováni, nám bude chybět muž, jehož lidskost, elegance a humor sloužily k upevnění vlastního svědomí a vzdoru. Přestože je jeho ztráta tak obrovská a krutá, Claudův nezapomenutelný duch bude i v našich bitvách za budoucí architekturu.
