Oranžerie na Pražském hradě

Rekonstrukce oranžérie byla uskutečněna díky laskavému přispění Jennifer Allen Simons (The Simons Foundation, Kanada) k připomenutí památky Olgy Havlové 1933-96.

Na jižní straně Královské zahrady byla při kamenné zdi postavena v 15. století první oranžérie. Po druhé světové válce zde byl vybudován jednoduchý skleník, který se však v roce 1996 rozpadl. Zadáním bylo navrhnout nové zastřešení skleníku podobných rozměrů, které by respektovalo historickou funkci místa a které by do něj vstoupilo novým prvkem, přiměřeným architektonické řeči 20. století.
Tubus o půdorysných rozměrech 84,5 m na 8,97 m a výšce 5,2 m se přimyká k renesanční opěrné zdi. Konstrukce je tvořena čtyřmi příčnými příhradovými oblouky o poloměru 4,3 m, nesoucími prostorovou síť diagonálních trubek z nerezové otryskané oceli. Trubky tvoří svařené kříže, potkávající se ve styčnících, kde jsou mechanicky spojeny jediným šroubem. V dolní části spoje je připojena konzola z ohnutých plochých pásků kovu nesoucí rohy tabulí z kaleného laminovaného skla, spojovaného na čirý silikon. Z důvodů specifického a na konstrukce náročného mikroklimatu ve skleníku byla nosná síť trubek navržena z vnější strany skleníku. Příčné příhradové nosníky dělí vnitřní prostor na tři skleněnými příčkami oddělené celky, které umožňují vytvořit v jediném skleníku různé klimatické podmínky. Stínění v létě a tepelnou ochranu v zimě zajišťují automatické rolovací žaluzie z vnější strany válce.

Nejexponovanější místo v České republice naštěstí není architektonicky zakonzervováno, ale naopak stále dochází k jeho rozvíjení, ke vkládání současných architektonických prvků do jeho areálu. Interesantním počinem bylo znovuzrození nevyhovující oranžerie - oficiálního skleníku Pražského hradu. Zakázka byla svěřena české emigrantce Evě Jiřičné, mistryni schodišť a interiérů.
Nejefektnější částí skleníku bývá povětšinou konstrukce zastřešující vegetační plochy. Transparentní střecha nechá vyniknout konstrukci a na tu je právě u těchto staveb kladen největší důraz. Přesvědčili nás o tom již Grimshaw nebo Foster a ani Jiřičná nestojí opodál. Sofistikovaná ocelová příhradová skořepina vytváří příjemnou paralelu s gotickou katedrálou sv. Víta, pro mne působivou s diagonálními vztahy krytiny chrámu a příhradami skleníku, a pak je tu samozřejmě přiznání vnější gotické a high-tech konstrukce.
Skleník je funkčně rozdělen do tří částí - klíčení, růst a regenerace rostlin. Důsledný systém pro úpravu vnitřního klimatu. Praha získala s realizací oranžerie zajímavý 100 metrů dlouhý exemplář z dílny britského high-techu.