Německé historické muzeum

Základní myšlenka
Ve svém programu ze 24. června 1987 se Německé historické muzeum (DHM - Deutsches Historisches Museum) zavazuje ke „zkoumání a uvědomění si společných dějin Němců a Evropanů“. Předtím než byla tato myšlenka představena, proběhly německým tiskem silné a kontroverzní debaty. Skeptici pochybovali nad smyslem, úlohou a šancí zrealizovat toto spolkovou vládou iniciované Národní muzeum, které by se věnovalo dějinám Německa.
Zakládací listina Německého historického muzea byla podepsána 28. října 1987, u příležitosti oslav 750. výročí města Berlína, v budově Říšského sněmu spolkovým kancléřem Helmutem Kohlem a tehdejším starostou města Berlína Eberhardem Diepgenem. Nové muzeum se mělo nacházet v ohybu řeky Sprévy v blízkosti Říšského sněmu. Za tímto účelem byla vypsána soutěž, v níž roku 1988 zvítězil italský architekt Aldo Rossi. Pád Berlínské zdi od základu změnil všechny plány. Po znovuspojení Německa 3. října 1990 převedla spolková vláda na nové muzeum sbírky a pozemek bývalého Muzea německé historie, které bylo v září 1990 zrušeno poslední vládou NDR. A tak se Zbrojnice (Zeughaus) pocházející z roku 1695, která je nejstarší stavbou na ulici Unter den Linden, stala sídlem Německého historického muzea, jehož zaměstnanci začali krátce na to vdechovat místu život. Cílem bylo vytvořit pro návštěvníky přátelský dům, kde by se mohli lidé scházet uprostřed Berlína. Již v září 1991 se mohla ve Zbrojnici uskutečnit první výstava.

Sbírat – uchovávat – vystavovat
Krátce po svém založení v roce 1987 začalo začalo DHM s budováním vlastních sbírek. První průřezy rychle nabytými fondy jsou vystavovány od prosince 1994 ve stálé sbírce “Obrazy a svědectví německé historie“ s více jak dvěma tisíci exponáty. Tato výstava návštěvníkům nabízela přehled o svědectví německých dějin v evropském kontextu. Program navíc doprovázely krátkodobé výstavy zaměřené na kulturní historii a různá časová období. Z důvodu rekonstrukce byla Zbrojnice 31. prosince 1998 uzavřena. Až do března 2003 nabízelo DHM pouze krátkodobé výstavy v protějším Paláci korunního prince (Kronprinzenpalais). Na úvod se v únoru 1999 konala výstava “Čas jízdy autem ke 100. narozeninám autora dětských knih a romanopisce Ericha Kästnera“. Již od roku 1990 se větší výstavy konaly v Martin-Gropius-Bau. Od května 2003 se mohou krátkodobé výstavy Německého historického muzea konat také v sálech od I.M.Peie.

Přestavba zbrojnice
V letech 1994-98 proběhla na základě historických průzkumů rekonstrukce fasády Zbrojnice. Vnitřek 300 let staré budovy byl však přestavěn tak, aby odpovídal technickým standardům pro muzeum 21. století. V roce 2006 byla ve Zbrojnici DHM otevřena nová stálá expozice, která moderními prostředky představuje historii 1. století př.n.l. až po současnost za pomocí audiovizuálních a elektronických médií na ploše přes 8000 čtverečních metrů, což je více než dvojnásobek dosavadní výstavní plochy.
Architektonický klenot Zbrojnice, kterým je vnitřní nádvoří s maskami “umírajících válečníků“ od Andrease Schlütera, získal opět skleněnou střechu jako už v období 1878 až 1945. Ze Schlüterova nádvoří vede přístup do nového křídla s 2700 čtverečních metrů pro pořádání krátkodobých výstav, které lze rozdělit na několik různě velkých částí. Působivý a jasný návrh pochází od Ieoh Ming Peie, proslulého čínsko-amerického architekta, jehož jméno je spojeno se skleněnou pyramidou před pařížským Louvre a dalšími zahraničními muzejními stavbami. Pei, ctitel Karla Friedricha Schinkela a žák mistrů z Bauhausu Waltera Gropia a Marcela Breuera, našel i přes obtížnou stavební parcelu řešení, které v blízkosti Schinkelových staveb – Starého muzea a Nové strážnice – vytváří živoucí most mezi klasicistním Berlínem a klasickou modernou.