Nadace Louise Vuittona
Fondation Louis Vuitton
Loď se vzdouvajícími plachtami ze skla vznášející se nad korunami stromů Bouloňského lesíka je od dokončení na podzimu 2014 cílem všech příznivců moderního umění, kteří zavítají do města nad Seinou.
S myšlenku vybudovat na západním okraji Paříže veřejné místo klidného odpočinku přišel před 170 lety Napoleon III., který se nechal během svého londýnského exilu inspirovat Hyde Parkem.
Postupem času se osmisethektarová zelená oáza stala místem neřesti, kde jste spíš než na sportovce narazili na dealery či provozovatelky nejstaršího řemesla. Dnes se pokouší napravit svoji pošramocenou pověst a opět být místem odpočinku, aktivního sportu a kulturního vyžití, jehož součástí je také muzeum pro krále luxusu a nejbohatšího Francouze Bernarda Arnaulta. Galerie Nadace Louise Vuittona není první Gehryho stavbou v Paříži. Již na počátku 90. let vybudoval v parku Bercy na východě města Americké kulturní centrum, kde dnes sídlí Francouzská filmotéka.
Po muzeu Vitra v německém Weilu šlo o jednu z prvních Gehryho zahraničních realizací. Již tehdy si osvícení investoři uvědomovali, že díky nezaměnitelnému rukopisu přitáhnou Gehryho stavby pozornost široké veřejnosti. Bilbao efekt se vypukl naplno až tři roky po Paříži.
Gehry se při navrhování materiálu nechal inspirovat oranžériemi, které byly ozdobou všech historických zahrad. Objekt sousedící s botanickou zahradou Jardin d'acclimatation stojí na místě modernistické budovy bowlingové dráhy, která byla v létě 2007 stržena, aby mohla na veřejném pozemku vzniknout za soukromé peníze nová galerie. Za padesát let převede nadace galerii bezplatně na město.
Na stavby v Bouloňském lesíku se vztahují obzvlášť přísná pravidla a je téměř nemožné, zde postavit zde cokoliv vyššího než jedno podlaží. Tvary Gehryho staveb jsou však natolik komplikované, že šlo převýšené vstupní foyer považovat za jednopodlažní, ačkoli se konečná výška stavby zastavila na padesáti metrech. K získání kladného vyjádření jistě přispěla i osoba investora, který se kromě neomezeného rozpočtu zaručil také, že vznikne objekt světového významu, který po půlstoletí získá město jako dar. Intuitivně improvizující Gehry píše již od raných 80. let stejný příběh. Původně navrhoval malé stolní lampy, které v průběhu dekád narostly do rozměrů veřejných budov. Opakující se dynamická forma ze šupin (jedno zda jsou papírové, dřevěné, plastové, plechové či skleněné) dokáže pokaždé přijít s jinými výsledky.
Kdyby se muzeum zbavilo svého průsvitného hávu, zůstala by jen navršená struktura racionálních výstavních sálů, které v sobě nechávají vyznít umělecké předměty a stavba je nijak nepřehlušuje. Přes svůj velký objem muzeum disponuje relativně malou výstavní plochou (auditorium pro 350-1000 lidí a 11 výstavních sálů). Gehryho návrh je potřeba vnímat jako největší exponát, který si můžete pečlivě prohlédnou zespodu (od vodní kaskády v suterénu) až po střechu (z víceúrovňové terasy). Největší umělecký požitek tak získáte při chůzi útrobami sochařsky ztvárněného domu, kde jsou na dvou místech nedílnou součástí také díla jiných umělců (venkovní zrcadlová instalace Olafura Eliasson a malby v hlavním auditoriu od Ellswortha Kelly).
Náklady na stavbu se během realizace navýšily téměř osminásobně, což je daň za exkluzivitu, kterou Bernard Arnault dobře zná a úspěšně aplikuje u svých obchodních značek.
U příležitosti slavnostního otevření nového muzea Nadace Louise Vuittona uspořádal Frédéric Migayrou, kurátor z Centra Pompidou, na podzim 2014 obsáhlou výstavu, kde byla Pařížanům představena dosavadní Gehryho tvorba. Že nepůjde o poslední Gehryho slovo ve městě nad Seinou, svědčí fakt, že Arnauldova společnost zakoupila přilehlý pozemek, kde se původně nacházelo Národní muzeum lidových umění a tradic (Jean Dubuisson, 1969) a pověřila Gehryho projektem nového uměleckého centra “La Maison LVMH“ (podílí se Thomas Dubuisson, což je vnuk architekta původního muzea), které bylo veřejnosti představeno v roce 2017. Místo, kde budou umělci v klidu Bouloňského lesíka bydlet a tvořit, by se mělo otevřít v nadcházejícím roce.
S myšlenku vybudovat na západním okraji Paříže veřejné místo klidného odpočinku přišel před 170 lety Napoleon III., který se nechal během svého londýnského exilu inspirovat Hyde Parkem.
Postupem času se osmisethektarová zelená oáza stala místem neřesti, kde jste spíš než na sportovce narazili na dealery či provozovatelky nejstaršího řemesla. Dnes se pokouší napravit svoji pošramocenou pověst a opět být místem odpočinku, aktivního sportu a kulturního vyžití, jehož součástí je také muzeum pro krále luxusu a nejbohatšího Francouze Bernarda Arnaulta. Galerie Nadace Louise Vuittona není první Gehryho stavbou v Paříži. Již na počátku 90. let vybudoval v parku Bercy na východě města Americké kulturní centrum, kde dnes sídlí Francouzská filmotéka.
Po muzeu Vitra v německém Weilu šlo o jednu z prvních Gehryho zahraničních realizací. Již tehdy si osvícení investoři uvědomovali, že díky nezaměnitelnému rukopisu přitáhnou Gehryho stavby pozornost široké veřejnosti. Bilbao efekt se vypukl naplno až tři roky po Paříži.
Gehry se při navrhování materiálu nechal inspirovat oranžériemi, které byly ozdobou všech historických zahrad. Objekt sousedící s botanickou zahradou Jardin d'acclimatation stojí na místě modernistické budovy bowlingové dráhy, která byla v létě 2007 stržena, aby mohla na veřejném pozemku vzniknout za soukromé peníze nová galerie. Za padesát let převede nadace galerii bezplatně na město.
Na stavby v Bouloňském lesíku se vztahují obzvlášť přísná pravidla a je téměř nemožné, zde postavit zde cokoliv vyššího než jedno podlaží. Tvary Gehryho staveb jsou však natolik komplikované, že šlo převýšené vstupní foyer považovat za jednopodlažní, ačkoli se konečná výška stavby zastavila na padesáti metrech. K získání kladného vyjádření jistě přispěla i osoba investora, který se kromě neomezeného rozpočtu zaručil také, že vznikne objekt světového významu, který po půlstoletí získá město jako dar. Intuitivně improvizující Gehry píše již od raných 80. let stejný příběh. Původně navrhoval malé stolní lampy, které v průběhu dekád narostly do rozměrů veřejných budov. Opakující se dynamická forma ze šupin (jedno zda jsou papírové, dřevěné, plastové, plechové či skleněné) dokáže pokaždé přijít s jinými výsledky.
Kdyby se muzeum zbavilo svého průsvitného hávu, zůstala by jen navršená struktura racionálních výstavních sálů, které v sobě nechávají vyznít umělecké předměty a stavba je nijak nepřehlušuje. Přes svůj velký objem muzeum disponuje relativně malou výstavní plochou (auditorium pro 350-1000 lidí a 11 výstavních sálů). Gehryho návrh je potřeba vnímat jako největší exponát, který si můžete pečlivě prohlédnou zespodu (od vodní kaskády v suterénu) až po střechu (z víceúrovňové terasy). Největší umělecký požitek tak získáte při chůzi útrobami sochařsky ztvárněného domu, kde jsou na dvou místech nedílnou součástí také díla jiných umělců (venkovní zrcadlová instalace Olafura Eliasson a malby v hlavním auditoriu od Ellswortha Kelly).
Náklady na stavbu se během realizace navýšily téměř osminásobně, což je daň za exkluzivitu, kterou Bernard Arnault dobře zná a úspěšně aplikuje u svých obchodních značek.
U příležitosti slavnostního otevření nového muzea Nadace Louise Vuittona uspořádal Frédéric Migayrou, kurátor z Centra Pompidou, na podzim 2014 obsáhlou výstavu, kde byla Pařížanům představena dosavadní Gehryho tvorba. Že nepůjde o poslední Gehryho slovo ve městě nad Seinou, svědčí fakt, že Arnauldova společnost zakoupila přilehlý pozemek, kde se původně nacházelo Národní muzeum lidových umění a tradic (Jean Dubuisson, 1969) a pověřila Gehryho projektem nového uměleckého centra “La Maison LVMH“ (podílí se Thomas Dubuisson, což je vnuk architekta původního muzea), které bylo veřejnosti představeno v roce 2017. Místo, kde budou umělci v klidu Bouloňského lesíka bydlet a tvořit, by se mělo otevřít v nadcházejícím roce.
poznámky z návštěvy FLV 21. června 2019
0 komentářů
přidat komentář
