MAXXI - muzeum umění 21. století

jako organický pakul, co Vy na to, pane Víchu?

Hehe, vy to taky ale mícháte! Ono není pravda, že co je kulaté, je automaticky i organické. Myslím, že klíčem k vystopování inspirací a vnitřní logiky je právě asi více ta vztahovost k místu, která je pro organickou architekturu klíčová. Dekonstruktivisti z 80. let přešli po 1989 do proudnicových deformací, myslím, že je tu podobnost spíše s Gehrym. Je to kontrastní, tedy blíže k neomoderně, a tím potažmo jak říkáte i k pakulu, než ke kontextuálním organickým stavbám.

pri pohledu na model bych osobne rad polozil Hadid jedinou otazku: zda prvni tvurci myslenka vychazela z pohledu na talir plneho spaget podobneho usporadani Jinak navstevu tohoto dila bych urcite neodmitl

http://www.mapy.cz/#mm=FP@x=133187072@y=135825664@z=15

Holý, chladný, betonový hnus. Vzhledem a kvalitou korespondující s "uměním" které tam bude vystavováno.
A copak je to ta: juxtapozice zmíněná v článku?

http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/juxtapozice

Děkuji za odpověď. Víte, ja Vám Vaši organickou architekturu moc přeju. Ještě více však Vámi zdůrazněnou "vztahovost k místu". Místem je Řím. Takže v tomto případě vám přeji ještě více tradicionalismus, ze kterého jste byl zde před časem osočen. Entropie moderního umění nabírá na rychlosti. Možná, že "proudnicové tvary" jsou vhodným vjádřením jeho vyfouknutí do nicoty. Pak ovšem problém s lokací. Lépe by výfukům slušel vrchlík zaplněné skládky odpadu. (Komunální odpad je navíc v Itálii silná veličina, tedy... přihrávka na k o n c e p t. Té radosti..!)

Díky. Entropie moderního umění je zvláštní úkaz, jakoby zobchodovaný překvapovací umělecký provoz talentované a citlivé umělce jako centrifuga vystřeloval do prázdna, kde už nejsou žádné stavy, pocity, jevy a vztahy. Ale je spousta lidí, co tuto hrozbu vyprázdnění umění vidí a bojí se jí a chodí si zameditovat o světě raději do míst, kde je možno si tzv. srovnat energie - k moři, do lesa, na hory, do kostela, na chalupu, do hospody, do vany, do postele ..., současná muzea umění k tomu už bohužel moc nepřispívají, právě tím zřeknutím se vlídnosti a chápavosti všehomíra přicházejí o svojí bývalou léčivou moc, kterou myslím ještě v 90. letech trochu měly. Dnes už je vše tak akorát "profi" ... si jako teda myslim, no ...

Moře, les, hory, kostel, chalupa, hospoda, vana, postel. Pěkná sada. Rámec i téma. Jde (zde) o to, jak to dostat do baráku. (Nemyslím v Římě, tam je už obsazeno výfukem). Pokud totiž aspirujete na jemnosti, potřebujete jazyk, který je schopen to přenést (interpretovat). Co o tom soudíte?

Ano, máte pravdu je to o jemnosti a citlivosti k lidem, repektive i věcem a prostředí a i ke kolektivní paměti. Myslím, že se tímto směrem už v 70. letech vydala ekologická architektura, která není jen o úsporách energie jak se u nás často zjednodušuje, ale i o sociální ekologii, pokud tedy napomáhá vytvářet zdravé sousedské prostředí a dává domům a ulicím i symbolické a hodnotvorné významy. To ty domy od Hadid jsou v tomto směru spíše jako urychlovače částic, než místa spočinutí a meditace a komunitního potlachání. Ale třeba jsou lidé, kteří jak stíhačka prolítnou muzeem, stihnou i fotbalový zápas a druhej den do háku a takhle jim to vyhovuje. Mé osobní zkušenosti jdou ale tím jemným a "pomalým" směrem.

Zjednodušení (jeden duch!) je pěkně vidět na silně medializované stavbě Centra ekologické výchovy ve Sluňákově. Co vím, tak tam teď hledají, jak na to nalepit ty další "duchy". (A tím taky další dotace.) Na případný výsledek jsem dost zvědavý jako na zprávu o čemsi...
Ale zpět, rád bych otevřel problém jazyka (systému). Rád bych poukázal na to, že taková věc je potřebná. Určitý jazyk v podobě traktátů, pouček, uzancí, zakotvených v technologií i kultuře, býval věcí jednak běžnou a hlavně - věcí základní. Stále jsme svědky žehrání na budovatele satelitní kaše, ale pomáhá někdo nešťastným budovatelům směřovat lépe jejich dřinu začasté tak smutně marnou? Nechci se dobírat závěrů, jen poukazuji na prázdnotu dosti hrozivou a zároveň na p o v i n n o s t architektů, chtějí-li dostát závazku vyplývajícího jednoduše z toho, že se za architekty sami označují.
A ještě k jazyku - nedávná paralelní zkušenost. Čeští studenti v cizině si v rámci školního večírku připravili recitaci z Máchova Máje. Výsledek byl zajímavý. V následujících dnech od svých učitelů (technických oborů !), kteří češtinu neznají, mohli slyšet překvapené uznání : "Netušili jsme, že Vaše řeč je tak krásná.".
Já dopňuji, že čeština může být krásná.... díky harmonickému jazyku.
Věřím tomu, že harmonický jazyk má velikou moc zabrzdit stíhačky muzeí, zápasů i háku. A pomoci jim třeba, aby žili v tempu, které "býti lidmi" umožňuje.

jaká se tu pod jejím dílem odvíjí diskuze .
Jazyk, systém, možná to je to stejné i jako styl, sloh, společně sdílená estetická kritéria o libosti či naopak nelibosti určitých forem. Možná, že po období boření, dekonstrukci paradigmat a oholené funkci je pomalu čas formulovat nová pravidla. Už ne církevně aristokratická, ale demokraticky globálně/regionální. Komunikativní, sdílná a user friendy - "člověkovlídná". Architektura má jednu základní schopnost - vytvářet bezpečné a útulné příbytky, což si ta moderní z vlastní vůle zakázala a přišla tim z přesvědčení, že se očišťuje, o svou kvalitu.
S K.H. Máchou to je hezký příklad, romantici obrozenci jsou specielně dneska hodně inspirativní. A jejich slova znějící krajem!

Kde lépe diskutovat, než na pustině. To muzeum neruší, jen jako by bylo názvukem hrozby, černým útesem na temnícím obzoru. Oheň praská, jiskry vyletují.
Slovo p r a v i d l a se odvážným jen zdá, ale děkuji za jeho použití. Vašemu vymezení "už ne církevně aristokratická, a l e .... "člověkovlídná" však nemohu rozumět a ani netuším, "odkud" bych se měl o porozumění snažit. Architektura je pro mne mimo jiné i cenným dokumentem antropologickým a sociologickým. Dokument je to nadmíru závažný a navíc "zápis" a "archivace" jsou tak náročné... A vy zde na mne pomalu s kulturní revolucí.
Avšak třeba právě Máchovy Hrady spatřené dnes (specielně dnes) podle Vás asi též "hodně inspiratvní" ... nechal postavit kdo? (Navíc jde o příbytky, kde Vámi zdůrazněný parametr bezpečí byl velmi posílen.) Ale zpět. Jak to máte s církevně aristokratičností versus člověkovnlídností?

Máchovy romantické kresby hradů, často zřícenin, chápu jako poetickou meditaci nad zmarem minulého a nejasností budoucího a stesk po zakotvenosti - http://hrady.hyperlink.cz/macha.htm
Myslím, že s tou antropologiíí a sociologií jste přesně trefil do černého. Myslím, že architektura je věrnou kopií doby. Ono v 19. století se díky zhroucení monarchií skutečně jedno mnohosetleté období ukončilo a s ním i jeho klasické slohy. Technická revoluce, která způsobila příliv dělníků do měst, řešila tu dramatickou situaci funkcionalismem - minimálními prostory se světlem a vodou, bez ozdob. Ona to byla historická nutnost.
Evropská města už dnes ale nerostou, často se naopak odlévají do krajiny. Populační křivka stagnuje. Lidé mají relativně hodně peněz. Chtějí více prostoru, pohodlí, každý vlastní pokoj, civilizační vymoženosti, konzumní a ti civilizovanější i kulturní. To je jakože dnešní zadání pro evroamerické architekty, znovunalezení kvality života, ne urgentní zajištění střechy nad hlavou pro statisíce chudých a prostých a šok z nového jako droga k přežití. Ta dramatická situace se dnes ale opakuje třeba v Číně.
Dnešní doba je stejná s 19. stoletím stejně jako s celou historií v tom, že lidé chtějí žít ve zdravé komunitě, srozumitelné, přátelské a konstruktivní. Ale je tu i řada podstatných novinek - rovnost mezi rasami, mezi muži a ženami, dětmi, volby jsou demokratické, výběrová řízení nezmanipulovaná, vzdělání objektivní, média informativní ... Svým způsobem je to kulturní revoluce, před 50 lety děti často svým rodičům ještě vykaly, dnes je to nepředstavitelné. Byl jsem tu přirovnán ke Krierovi. Je to částečně pravda, podporuji vizi města jako komunitního organismu, poděděné z tradičních měst. Ne města jako souboru vzájemně oddělených funkčních ploch, jak to paradoxně nefunkčně řešili v modernismu. Starý odvěký urbanismus je prostě dobrý urbanismus. Naopak si myslím, že je architektonický detail dnes prakticky holý, němý, nicneříkající a že je třeba vrátit architektuře mýty, symboliku a pnutí mysli a pocitů. Srozumitelnou formou. Klasicismus je mi už vzdálenější. Bližší mi jsou české chalupy a stavby Dogonů v Africe, přirozená architektura, co to je?
A to je vlastně asi ten j a z y k , jak o něm mluvíte?

Děkuji za pěkný text. České chalupy a zejména Africká obydlí... to je silná vášeň a jazyk je abstraktní a tělesný jako tanec. Dnes ale musím připravovat pro zítřek nějaké živobytí. Snad zítra mi bude možno uspořádat nějaký vlastní příspěvek. Jedno mnohasetleté období však doufám neskončilo. To bych tu snad nemohl být?

nemohl být? - ?? - myslel jsem tím jen, že kněží a aristokrati přenechali své hlavní role médiím a parlamentům.