Lenbachhaus
„Našim hlavním úkolem bylo zachovat stejné množství výstavní plochy ve stávající půdorysné stopě a současně pro návštěvníky navrhnout nové komunikační prostory. Muzeum se během doby vyvíjelo, neexistuje něco jako typický prostor – každý roh je jedinečný, vyžaduje individuální pozornost a různé přístupy. Jednalo se o úchvatný proces. Jinou důležitou stránkou našeho návrhu bylo dát uměleckým dílům novou příležitost, aby mohly být vystaveny mimo tradiční galerijní prostory jako je například atrium. Tento prostor dal vzniknout 'městskému pokoji' – který je veřejně přístupným společenským srdcem celého muzea a spojovacím bodem s okolním městem.“
Objekt navržený ve florentském slohu byl dokončen v roce 1891 a sloužil umělci Franzi von Lenbachovi jako dům s ateliérem. V roce 1924 se z Lenbachhaus stalo mnichovské městské muzeum. V následujících padesáti letech byla stavba ve dvou významných etapách upravena a rozšířena. Na přelomu století však počet návštěvníků překročil hranici 250.000 ročně, přičemž chybělo potřebné zázemí, které by obsloužilo rozšiřující se publikum. Hlavní výzva při obnově muzea spočívala v tom, uchovat historický soubor budov i množství galerijních prostorů, současně také poskytnout nové komunikace a návštěvnických prostorů jako restaurace, terasy a obchodu.
Na základě analýz stávajících budov, bylo odstraněno křídlo ze 70. let a nahrazeno novým objektem s dvoupatrovou galerií sjednocující historické části podél ulice Richard-Wagner-Strasse.
Objekt galerie je koncipován jako 'klenotnice' obložená trubkami ze slitiny mědi a hliníku, čímž vzniká barva doplňující okrovou fasádu historické vily. Uvnitř se nachází řada galerijních prostorů se slavnou sbírkou obrazů z počátku 20. století od skupiny Der Blaue Reiter (Modrý jezdec) odrážející dobovou atmosféru. Většina těchto děl byla namalována v krajině, a proto rozptýlené přirozené osvětlení v horních galeriích navozuje ideální podmínky pro jejich vystavování. Prohlídková cesta byla kompletně přepracována. Nyní začíná u vstupního náměstí na východě muzea, což umožnilo návrat historického nádvoří do původní zahradní podoby.
Směrem ke vstupnímu náměstí vybíhá restaurace s venkovní terasou, čímž celou oblast oživuje. Společné srdce domu představuje třípodlažní vstupní lobby, odkud se návštěvníci dostanou ke krátkodobým výstavám v přízemí a galeriím v horních podlažích. Dobové prvky ukryté v novém objektu zůstávají jasné čitelné. Ve vstupním prostoru s horním osvětlením představuje jednu ze stran historická stěna vily, k níž se připojuje velkorozměrná instalace od islandsko-dánského umělce Olafura Eliassona, která láme paprsky z horního světlíku a vytváří dynamické obrazce ze světla a stínu.
Norman Foster
Objekt navržený ve florentském slohu byl dokončen v roce 1891 a sloužil umělci Franzi von Lenbachovi jako dům s ateliérem. V roce 1924 se z Lenbachhaus stalo mnichovské městské muzeum. V následujících padesáti letech byla stavba ve dvou významných etapách upravena a rozšířena. Na přelomu století však počet návštěvníků překročil hranici 250.000 ročně, přičemž chybělo potřebné zázemí, které by obsloužilo rozšiřující se publikum. Hlavní výzva při obnově muzea spočívala v tom, uchovat historický soubor budov i množství galerijních prostorů, současně také poskytnout nové komunikace a návštěvnických prostorů jako restaurace, terasy a obchodu.
Na základě analýz stávajících budov, bylo odstraněno křídlo ze 70. let a nahrazeno novým objektem s dvoupatrovou galerií sjednocující historické části podél ulice Richard-Wagner-Strasse.
Objekt galerie je koncipován jako 'klenotnice' obložená trubkami ze slitiny mědi a hliníku, čímž vzniká barva doplňující okrovou fasádu historické vily. Uvnitř se nachází řada galerijních prostorů se slavnou sbírkou obrazů z počátku 20. století od skupiny Der Blaue Reiter (Modrý jezdec) odrážející dobovou atmosféru. Většina těchto děl byla namalována v krajině, a proto rozptýlené přirozené osvětlení v horních galeriích navozuje ideální podmínky pro jejich vystavování. Prohlídková cesta byla kompletně přepracována. Nyní začíná u vstupního náměstí na východě muzea, což umožnilo návrat historického nádvoří do původní zahradní podoby.
Směrem ke vstupnímu náměstí vybíhá restaurace s venkovní terasou, čímž celou oblast oživuje. Společné srdce domu představuje třípodlažní vstupní lobby, odkud se návštěvníci dostanou ke krátkodobým výstavám v přízemí a galeriím v horních podlažích. Dobové prvky ukryté v novém objektu zůstávají jasné čitelné. Ve vstupním prostoru s horním osvětlením představuje jednu ze stran historická stěna vily, k níž se připojuje velkorozměrná instalace od islandsko-dánského umělce Olafura Eliassona, která láme paprsky z horního světlíku a vytváří dynamické obrazce ze světla a stínu.
Foster + Partners
0 komentářů
přidat komentář
