Kostel sv. Františka

Budova se snaží dosáhnout rovnováhy mezi otevřeností a nepropustnou izolovaností. Kongregace potřebuje pevné svazky, skrze které lidé mohou rozvíjet své vnitřní já. Navíc prostory musejí být otevřené a zvoucí. Plynoucí sled místností přivádí od náměstí před kostelem, veřejným atriem a transparentní vstupní halou do interiéru kostela. Jakmile vstoupíte, jste současně uvnitř i venku – šikovně umístěné otvory umožňují návštěvníkovi udržovat kontakt s okolím. Atrium se stromy a keři je lehce vyvýšené a tak si udržuje odstup od každodenního života, vodní hladina odráží záblesky ranního světla projekcí přes strop do hlavního prostoru kostela – reminiscence skutečnosti, že dříve byly kostely orientovány oltářem na východ. Tak jsme se vyhnuli výhradně jednostranné orientaci. Důrazně horizontální otvory u podlahy a v úrovní očí vytvářejí dojem vznášejících se prostor, které inspirovaly Keitha Sonniera k návrhu jeho světelné instalace. Tyto prchavé zážitky se staly příznačnými pro pobyt jak ve společných denních místnostech tak ve venkovních prostorách a vracejí na místo tradiční kříž, jehož exkluzivní místo je v prostoru oltáře.

V roce 2001 získal kostel sv. Františka ocenění Bauherrenpreis. Z hodnocení předsedy poroty Prof. Friedricha Achleitnera vybírám: „Výjimečná kvalita tohoto kostela spočívá v urbanistickém a prostorovém ztvárnění františkánského ducha, což znamená radost ze střetávání, otevřenost a čilost uvnitř. Prostorové zóny jsou kontemplativní ohniska propojená mezi sebou otevřenými průchody, průhledy a výhledy. Tento architektonický manifest nebyl pro stavebníka jen riskantním podnikem, ale vyžadoval také jeho velkou důvěru ve sdělující účinek architektury. Kostel přináší poselství, která dnes člověk ve vašem oboru (t.j. architektury) často postrádá.“

Článek vznikl ve spolupráci s GA Brno, kde v těchto dnech probíhá výstava o díle Riepl Riepl Architekten s názvem Room to move.