Území na severu Lublaně mezi
hřbitovem Žale a nákupní zónou BTC přestavovalo ještě nedávno území nikoho mezi Plečnikovou věčností a rychlospotřební architekturou obchodních staveb. Po dokončení severního úseku městského okruhu se z ulice Šmartinka stala jedna z hlavních přístupových tepen do centra a začala se rychle plnit developerskými projekty. Dynamicky se měnícímu prostředí odpovídá také architektura, která jako by se vzpírala místním regulativům a vše bylo maximálně podřízeno jedinému cíli – flexibilitě a zisku. Jedním z prvních počinů v této oblasti byl polyfunkční dům Šmartinka, který tehdy působil jako obří meteorit dopadnuvší do zahrádkářské kolonie. Klient však dobře tušil, jak se bude situace v následujících deseti letech vyvíjet. Přesto dům mezi polorozpadlými garážemi stále vypadá jako z jiného světa. Autor návrhu přitom dokázal využil místní regulativy ke svému prospěchu a navrstvil na sebe pestrou sbírku funkcí od suterénního parkování, obchody v přízemí, horními kancelářemi a celý je korunován bydlením v nejvyšších patrech. Kromě netradiční hmotové kompozice s výraznými střešními boxy na sebe objekt upoutá i použitím nákladných hliníkových panelů a velkplošného zasklení. Funkční rozložení je logické a lze ho vysledovat i zvenku podle různého obvodového pláště. Během výstavby nebyli známí budoucí vlastníci bytů ani nájemci kanceláří. Dispozice musely proto umožňovat co největší variabilitu, zůstaly většinou prázdné a čekaly na svého pozdějšího uživatele. Obchodní a kancelářské plochy jsou mezi sebou odlišený různými druhy velkoplošného zasklení. Vrchní obytná část je pojednána odlišným způsobem: jako tři samostatné rodinné domy posazené na střešní terasu. Se spodním objektem mají společné jen instalace a komunikační jádro. Zbývající části přečnívají nebo ustupují, aby vytvořily kryté třešní zahrady, odkud si majitelé bytů mohou užívat dostatek soukromí a mít přitom velkolepý výhled na město. Projekt bytového domu Šmartinka získal v roce 2003 Župančičovu cenu.