Hřbitov Srebrniče

Hřbitov Srebrniče se nachází na západním okraji čtyřicetitisícového města Novo Mesto. V současné době je realizována první část z rozsáhlého projektu lesního hřbitova, jehož konečná podoba vyšla z veřejné soutěže z roku 1989, v níž zvítězil Aleš Vodopivec. Počáteční fázi tvoří přibližně osm hektarů vymýcených ve stávajícím lese, kam byly umístěny dvě nové stavbu: správní budova a pohřební sál se čtyřmi kaplemi oddělenými mezi sebou světlíky. Kromě těchto budov vzniklo také nástupní prostranství, parkoviště a především velký hřbitovní areál a urnový háj. Procesí začíná od obslužných provozů a pokračuje směrem k síni pro smuteční obřady. Mírně stoupající přístupová cesta směřuje pozornost návštěvníků k úzkému pohledu za branou pomyslně oddělující oba světy. Příchodem k bráně se výhled na hřbitovní louky stále více otevírá až k dospění do obřadního sálu, který je vrcholem vizuálního spojení se hřbitovem.
Jednoduchost konceptu potvrzuje, že byl areál rozdělen do několika menších částí s různým využitím. Urnový háj v jednom ze segmentů se ukrývá pod korunami stromu, zatímco hroby jsou na volných mýtinách, do další části je umístěna rozprašovací louka a ostatní plochy slouží k načerpání nových psychických sil. Všechny tyto části jsou přehledně napojeny na podélnou osu. Kompoziční schéma se snaží v maximální míře sledovat stávající topografii. Architektura staveb s jasným vnitřním provozem je s okolní krajinou v harmonickém vztahu. Umírněné a čisté tvary nesnesou žádné přebytečné detaily nebo ornamenty. Jedním z mála ozdobných prvků jsou sochy od Janeze Pirnata, který ke svým dílů použil kameny nalezené na místě v průběhu stavby a dokončil je pouze několika dobře promyšlenými údery palicí.
Objekty navržené Alešem Vodopivcem kromě své funkčnosti a jednoduchosti usilují také o to být co nejvíce transparentní, aby se jim v co nejvyšší míře podařilo spojit s okolním, za jehož ztvárněním stojí dvojice krajinářských architektů Dušan Ogrin a Davorin Gazvoda. Při krajinářských úpravách bylo jejich hlavním cílem co nejvíce uchovat a využít stávající krajinu, samovolnou morfologii a duch lesního hřbitova. Kvůli nepředvídaným okolnostem muselo být během stavby pokáceno více stromů, než bylo původně naplánováno, takže původní myšlenka lesního hřbitova musela být přehodnocena na hřbitovní park situovaný na lesních mýtinách. Jak už to krajinné architektury bývá, ucelený pohled si půjde vytvořit až po mnoha letech, kdy nově vysázené stromy a keře povyrostou a splynou s původní vegetací. Díky velké rozloze se také rozmělňuje dopad z návštěvy funerální stavby a celkový dojem z návštěvy je jako po procházce parkem. Švýcarský architekt Christoph Luchsinger zachází ještě dále a přirovnává ho k „místu, kde byste se měli cítit lépe než kdekoli jinde na tomto světě“. Kompletní návrh bude zabírat 36 hektarů a stane se tak největším hřbitovem ve Slovinsku.