Dům K+N

Skromný vstup navazuje na podivně uzavřenou a tlumeně osvětlenou zatočenou chodbu vedoucí po schodech dolů podobně, jako bychom sestupovali do jeskyně. Pak však otevřeme dveře – a zůstaneme oněmělí. Čtvercová místnost, do níž vstupujeme, je rozlehlá a prosvětlená. Čtyři velká obdélníková okna se stejnými rozměry se otevírají do čtyř různých “obrazů“ a přetvářejí obývací pokoj na pavilon otevřený do všech stran – celkový dojem je ještě umocněn, když jsou při pěkném počasí zasunuta okna do podlahy a vítr se do místnosti nese ze všech čtyř stran.
Obývací pokoj však netvoří pouze stěny se čtyřmi velkými okny. Jeden z rohů čtverce zabírá inverzní hmota a kolem dalšího rohu je omotané pravoúhlé schodiště. Stěny tím pádem nepůsobí křehkým dojmem jako obyčejné plochy poskládané do pravých úhlů; místnost působí spíše jako část organizmu tvořícího celek. Tento rozměr dává budově na její síle, na jejím nesmírném dopadu a formě, z níž všechno vyplývá. Stavba není poskládaná dohromady, jde o prostorovou skořápku.
Každá místnost, nehledě jak malá, je sama o sobě kompletní. Všechny železobetonové vnitřní stěny mají stejnou tloušťku. Mimoto jsou vytvořeny ze stejného světle zbarveného pohledového betonu dodávajího stavbě její monochromatickou jednotu. Dům rozhodně nepatří do světa obratlovců, ale spíše do říše korýšů.
Hmota a komaktnost stavby jsou působivé, stejně jako kontrast vnitřních nálad, světelných efektů a rozličné vlastnosti hlavních místností. Kontrasty však nevedou k fragmentování celku, ale posilují jej a dodávají mu charakter opravdového organismu.