Dům Gehry
„Líbila se mi myšlenka ponechat dům nedotčený... Přišel jsem s ideou postavit kolem něj nový dům. Říkali nám, že jsou v domě duchové... Rozhodl jsem se, že to byli duchové kubismu. Okna... chtěl jsem je udělat tak, aby vypadala, že z té věci vylezla. V noci, protože je sklo nakloněné, zrcadlí světlo dovnitř... Takže, když sedíte u stolu, vidíte všechna projíždějící auta, vidíte měsíc na nesprávném místě... měsíc je tam, ale odráží se sem... a vy si myslíte, že tam nahoře a vy nevíte, kde to k sakru jste...“
Když si na konci 70. let pořídil Frank Gehry se svojí ženou dům v holandském koloniálním slohu, tak nikdo ze sousedů ještě neměl představu, že se stavba brzy promění v dekonstruktivistickou ikonu. Gehry měl v plánu provést s domem něco odvážného dříve, ještě než se do něj nastěhoval. Jeho řešení spočívalo na „vyváženosti mezi zlomkem a celkem, surového a uhlazeného a starého s novým“, což v sousedství okamžitě vyvolalo spory.
Gehry ve skutečnosti ponechal téměř celý dům nedotčený, ale přesto s ním nebylo zacházeno tradičním způsobem. Kolem něj vznikl nový dům, do něhož byly vybourány otvory, obvodové stěny byly svlečeny, utrženy, vykasány a původně nevýrazný dům začal na sebe okamžitě upozorňovat. Sousedi zpočátku tento hlasitý projev moderní architektury nenáviděli.
Gehryho dům se ze tří stran omotává kolem přízemí původního objektu, rozšiřuje stavbu směrem do ulice a ponechává vnější plášť stávajícího domu téměř netknutý. Interiér domu však prošel ve všech podlažích značnými změnami. Na některých místech byla konstrukce odhalena, aby byly vidět dřevěné rámy, sloupy a stropní trámy. Rekonstrukce probíhala tak, aby byly vedle sebe vidět původní a nově navržené prvky. Vstup do domu lze v členitém venkovním plášti ze dřeva, skla, hliníku a pletiva snadno přehlédnout. Uprostřed této pestré směsice materiálů vyčnívá střecha původního domu, čímž vzniká dojem, že je dům pořád rozestavěný a kolem něj je pouze dočasné lešení. V roce 1991 se Gehryho rodina rozrostla o dva chlapce a dům musel projít další rekonstrukcí. Ačkoli se Gehry snažil držet stejných pravidel jako při první přestavbě, tak proběhly daleko výraznější změny a dům po nich vypadá daleko “dokončeněji“, což se zase nelíbilo těm (včetně Gehryho), kteří si oblíbili původní syrovou dekonstruktivistickou estetiku.
Frank O. Gehry
Když si na konci 70. let pořídil Frank Gehry se svojí ženou dům v holandském koloniálním slohu, tak nikdo ze sousedů ještě neměl představu, že se stavba brzy promění v dekonstruktivistickou ikonu. Gehry měl v plánu provést s domem něco odvážného dříve, ještě než se do něj nastěhoval. Jeho řešení spočívalo na „vyváženosti mezi zlomkem a celkem, surového a uhlazeného a starého s novým“, což v sousedství okamžitě vyvolalo spory.
Gehry ve skutečnosti ponechal téměř celý dům nedotčený, ale přesto s ním nebylo zacházeno tradičním způsobem. Kolem něj vznikl nový dům, do něhož byly vybourány otvory, obvodové stěny byly svlečeny, utrženy, vykasány a původně nevýrazný dům začal na sebe okamžitě upozorňovat. Sousedi zpočátku tento hlasitý projev moderní architektury nenáviděli.
Gehryho dům se ze tří stran omotává kolem přízemí původního objektu, rozšiřuje stavbu směrem do ulice a ponechává vnější plášť stávajícího domu téměř netknutý. Interiér domu však prošel ve všech podlažích značnými změnami. Na některých místech byla konstrukce odhalena, aby byly vidět dřevěné rámy, sloupy a stropní trámy. Rekonstrukce probíhala tak, aby byly vedle sebe vidět původní a nově navržené prvky. Vstup do domu lze v členitém venkovním plášti ze dřeva, skla, hliníku a pletiva snadno přehlédnout. Uprostřed této pestré směsice materiálů vyčnívá střecha původního domu, čímž vzniká dojem, že je dům pořád rozestavěný a kolem něj je pouze dočasné lešení. V roce 1991 se Gehryho rodina rozrostla o dva chlapce a dům musel projít další rekonstrukcí. Ačkoli se Gehry snažil držet stejných pravidel jako při první přestavbě, tak proběhly daleko výraznější změny a dům po nich vypadá daleko “dokončeněji“, což se zase nelíbilo těm (včetně Gehryho), kteří si oblíbili původní syrovou dekonstruktivistickou estetiku.
0 komentářů
přidat komentář
