Dobudování a rekonstrukce Janáčkova divadla

Foyery a interiéry zázemí

Dobudování a rekonstrukce Janáčkova divadla
Vedení a hlavní řešení projektu:Igor Bielik
Spolupráce: Barbora Páralová, David Přikryl
Hlavní inženýr projektu: Ing. Jan Polášek
Autor stavby: Jan Víšek, Vilém Zavřel, Libuše Žáčková Pokorová (1956)
Ivan Oplatek, interiéry Ivan Ruller, Mojmír Kyselka, Boleslav Písařík (KPÚ Brno)
Adresa: Rooseveltova 31/7, Brno, Česká republika
Investor:Statutární město Brno
Projekt:2017
Realizace:2018 – foyery, 2019 – zázemí


Základní údaje o budově
Obdélníkový půdorys o velikosti 51 × 96 m má 7 nadzemních podlaží. Celková výška od paty po nejvyšší bod je 42 m. Nosný systém tvoří železobetonový monolitický skelet, zastropení bylo neúnosnými a proto nahrazenými tzv. Číževského deskami z monolitického betonu, zastřešení je ocelovým krovem. V hledišti je 1383 míst k sezení. Budova se nachází v Městské památkové rezervaci a je v Ústředním seznamu kulturních památek.

Rekonstrukce interiéru foyerů a zázemí Janáčkova divadla v Brně
Janáčkovo divadlo je postaveno na urbanisticky významném místě, v parku tzv. okružní třídy, území s významnými budovami umístěnými do parků založených po zbourání systému bývalých městských hradeb, zbořených ve druhé polovině 19. století. Ring byl inspirován vídeňským konceptem tzv. Ringstrasse – stavebního a společensky významného okruhu okolo histori- ckého centra, na jehož okraji jsou umístěny významné budovy. Definitivní umístění a podoba Janáčkovy opery byla definována až soutěží v r. 1956, ve které zvítězil návrh architektů Jana Víška, Viléma Zavřela a Libuše Žáčkové Pokorové. V návrhu konceptu divadla vyšli, ale nesetrvali z historicky se uplatňujícího klasicismu a Víšek se v původních návrzích přihlásil k dožívajícímu dekorativismu s dávkami socialistického až patosu. Po Víškově odchodu z týmu tak definitivní návrh zpracovala skupina Otakara Oplatka, Ivana Rullera, Mojmíra Kyselky ml. a Boleslava Písaříka z KPÚ (Krajský projektový ústav) – Stavoprojektu Brno v duchu původního Víškova návrhu. Budova byla slavnostně otevřena 2. října 1965. V průběhu následujících 50 ti let průběžně probíhaly základní opravy jednotlivých částí zázemí, dílčích technologií, rekonstrukce hlediště a až v roce 2015-16 i fasády. Celková rekonstrukce veškerých technologií a instalací a zvláště zchátralých vnitřních interiérů foyerů a zázemí proběhla až v letech 2017-18.

Projekt rekonstrukce interiérů rozvíjí možné kvality objektu, nesnaží se divadlo podle tzv. soudobých trendů architektonicky svévolně "předělat", ale naopak jej udržet v intaktní a více funkční podobě. Takto bylo přistupováno k rekonstrukci uměleckých děl a kamenických výrobků, doplnění původního mobiliáře, zkvalitnění hygienického zázemí a zařízení návštěvníků a uměleckých souborů i technických zaměstnanců a dále rekonstrukce některých konstrukčních systémů, např. střechy. Obnova interiéru nehledá ekvilibristiky v nějakém extravagantním pojetí soudobosti, ale spíše v aluzi spočívající ve zde kvalitním umění interiéru. Ctí se estetika jakoby tehdy nově objevovaného občanského civilizmu 60. let, spočívajícího v kontrastu dnes již téměř nedostupných anebo velmi drahých obkladů, zde z iránského jilmu a ořechu. Interiér hlavního foyeru byl z maximální části zachován, jen hygienické zázemí, některé detaily dispozic a pak výtvarně problematická čelní stěna z červené švédské žuly byly v nově autorsky pojaté části interiéru změněny v nízký reliéf s Janáčkova písma – názvů jeho devíti oper, vygravírovaný do šedobílého mramoru.

Obnova původního espritu interiérů foyerů s pozoruhodnými výtvarnými lomenicovými detaily stropu včetně osvětlení např. u šaten, i nově pojatých pracovišť v tvůrčích kancelářích a dalších pracovišť dala vyniknout původním výtvarným kvalitám a divadlo je také dnes stále skromnou a tak mimořádnou stavbou, která se nejen stala ikonou 60. let, ale do dnešní doby vstupuje v pokorně modernizovaném podobě s kvalitním nově dramaturgickým a uměleckým vedením a znovu slouží i esteticky dobře svému účelu. Projekt rekonstrukce se také takto týká především obnovy původního espritu interiérů foyerů s pozoruhodnými výtvarnými lomenicovými detaily stropu včetně osvětlení např. u šaten, i nově pojatých pracovišť v tvůrčích kancelářích a dalších pracovišť.

Kromě ukázněné rekonstrukce projekt řeší i výrazná témata jako například slavnostní oponu, sochařské pojednání artefaktů u hlavního vstupu, nové umístění sochařského artefaktu, informační systém a další detailní prvky, z původního, a ne snadno dodržitelného pojetí grafiky charakterizující veřejné i neveřejné části divadla.

Na závěr smyslu stavby, a tak i rekonstrukce Janáčkova divadla lze citovat Catherine Slessor a její text na téma kulturních staveb charakterizovaných jako Zrcadlo života:
"…V době, kdy se většina společností západního typu atomizuje a podlamuje v kolenou, a kdy můžeme cítit příklon k převážně soukromé zábavě zcela odloučené od veřejného prostoru, nelze v žádném případě podceňovat úlohu uměleckých budov a jejich význam pro podporu společenské soudržnosti a osvěty zprostředkovávané bezpočtem lidských radostí spojených se společenským životem, nejenom zábavou…"

Prof. Ing. arch. Petr Hrůša
Brno, únor 2019
1 komentář
přidat komentář
Předmět
Autor
Datum
Červená žula
ježek
15.02.21 06:51
zobrazit všechny komentáře

Více staveb od Architekti Hrůša & spol., Ateliér Brno