De Eekenhof

Od dokončení De Eekenhof, se Enschede může honosit další výjimečnou stavbou. Nová stavba s nápaditou architekturou je pozoruhodná hned z několika stránek. Předně díky prominentnímu umístění v centru Roombeeku - nové obytné čtvrti, která doslova povstala z popela po neštěstí způsobené explozí továrny na pyrotechniku v roce 2000 (a v roce 2007 získala 'Zlatou pyramidu', což je ocenění udělované kvalitním architektonickým zakázkám). Za jedinečný výraz stavba vděčí specifickému umístění na křižovatce několika důležitých silnic, cest pro pěší a pohledových os. Budova leží na spojnici dvou klíčových os protínajících městskou čtvrť, Roomweg a Lonnekerspoorlaan. Když přicházíte pěšky z centra, postaví se vám do výhledu pěší zóna Museumlaan, která je součástí nové “kulturní osy“ vybudované městským úřadem. Budova svou výrazně tvarovanou hmotou vykazuje velké pochopení pro umístění do okolí.
Výrazná hmotová kompozice, někdy také špatně vysvětlovaná jako expresionismus, je výsledkem kombinace tří faktorů: pohyb, růst a dynamika. Obytný komplex z režného zdiva leží na trojúhelníkovém pozemku a je rozdělen do tří částí. Dvě delší strany jsou ohraničeny ulicemi Roomweg a Schurinksweg, které pak ústí do historického Balengebouw (sklad balíků), který byl postaven pro přádelnu De Bamshoeve v 50. letech minulého století a které v současnosti hostí muzeum holandského malíře a spisovatele Jana Cremera. Samotný De Eekenhof tvoří hlavní budova a dvě menší stavby umístěné tak, aby se podařilo na pozemku zachovat vzrostlý dub. Rozdělení projektu do tří částí má hned několik výhod. Zaprvé toto rozdělení umožňuje, aby šlo spatřit vnitřní dvůr také z okolních ulic. Část tohoto nádvoří využívá zdravotní středisko sídlící v přízemí hlavní budovy, zatímco zbytek je běžně přístupný veřejnosti. Další výhodou je, že se podařilo zabránit, aby komplex hmotově převážil nad menšími domy na protější straně nejkratší strany trojúhelníkového pozemku. Hlavní hmota “stupňovité“ fasády – stejné jako svislá cihlová obezdívka v přízemí – objasňuje s jakým porozuměním byl De Eekenhof navržen vzhledem k okolí a respektem k obyvatelům sousedních domů.
Stupňovitá fasáda, společně s podlouhlými balkóny probíhajícími podél všech stran hlavní budovy, dávají návrhu další z jeho hlavních rysů: dynamičnost. Když přicházíte z východu podél Roomweg nebo Schrinksweg, vytváří “schodišťové jádro“ dojem jako by stavba pomalu ale jistě vyrůstala směrem k vrcholu, který je jasně ale harmonicky zdůrazněn vyčnívajícím balkonem v nejvyšším podlaží, hlavní prvek vědomě orientovaný směrem směrem k srdci znovuzrozené čtvrti. Pocit pohybu je dále zdůrazňován prodlouženými balkony po obou delších stranách domu. Při pohledu zpředu je stavba velkolepá, zatímco zezadu se tváří téměř skromně. Skutečně se jedná o stavbu se dvěma různými tvářemi. Výrazná hmota připomíná horu nebo vlnu, ale dynamika toho druhého nabízí nejlepší přirovnání. Stavba je pečlivě složená, zachycená a ztuhlá v pohybu. Rytmický vzor vnějších stěn, jejich horizontální linie zdůrazněné cihelnými dlaždicemi, společně se “stažením“ mezi sedmým a osmým patrem a zejména přečnívající balkon na samém vrcholu, to všechno přispívá k dojmu rozbíjející se vlny. Tato dynamika však není omezena pouze na vnější skladbu De Eekenhof – odráží se také v dalších aspektech návrhu.
Vztah návrhu k architektonické historii je více aktivní než netečný. Na první pohled se zdá, že dům vzdává hold Amsterdamské škole. Její vyčnívající kulaté cihlové balkony a řadou arkýřových oken se zdají jako jasná pocta obytným blokům od Michel de Klerk na Vrijheidslaan v Amsterdamu. Nicméně, nikoli jako u neo-tradicionalistické architektury, tyto odkazy nebyly do stavby zakomponovány z touhy potěšit, získat uznání nebo hledat oblibu; zde se jedná o něco zcela jiného než o pokleslé napodobování. Rozhodnutí začlenit tyto prvky bylo založeno na pečlivé analýze. Slohové odkazy byly zakomponovány pro jejich ikonografický smysl, obzvlášť pro jejich prokázanou účinnost v přidávání obrazného pohybu – tím pádem architektonické dynamiky – dané stavbě. Tyto prvky mají také schopnost komunikovat s jejich blízkým okolím – nesleduje pouze dopravu podél Roomweg, ale vztahuje se také přímo k sousedícím budovám. Jinými slovy je jednoznačným výsledkem dynamického a na venek směřovaného konceptu.
Stejná dynamika se naprosto přirozeným způsobem propisuje také do interiéru. Vede od hlavního vstupu, obtáčí se kolem výtahu a pokračuje po schodišti nahoru do centrální vstupní haly v prvním patře. Nahoru až do devátého podlaží se otevírá úchvatný organický prostor. Tento prostor, který se v každém podlaží zužuje, je zakončení střešním světlíkem, který poskytuje částečné osvětlení. Vizuální účinek je posílen bíle omítnutým parapetem a svislým dubovým laťováním na zdech. Zároveň je zde vyjádřen pohyb směrem vzhůru, doslova jako i obrazně, bez ohledu na skutečnou užitkovost se jedná o prostor, který se jednoduše musí zažít.
De Eekenhof nakonec tvoří příklad jednolitého a inteligentního návrhu odvozeného ze tří předem uvedených klíčových prvků: pohyb, růst a dynamika. Návrh je navíc ztvárněn takovým způsobem, který je v souladu s hlavní představou úspěšné rekonstrukce městské čtvrti Roombeek založené na urbanistickém konceptu od Pi de Bruijna. De Eekenhof není jen výraznou a pozoruhodnou stavbou spoléhající se na své vlastní vnitřní kvality, ale je navíc umístěn tak, aby se mohl stát významným orientačním bodem, který připomíná zdejší nepokojnou minulost a hlásá nadějný příslib do budoucna.