Objekt je barokním palácem ze 17. století stojícím přímo nad Canal Grande. Hlavním autorem původního návrhu pro rodinu Pesaro byl
Baldassare Longhena, který se zasadil o stavbu přízemí, dvora a prvního patra nicméně po jeho smrti stavbu dokončil
Antonio Gaspari, který navázal stavbou od druhého podlaží a zachoval dispozičně původní návrh. Baldassare Longhena chtěl vytvořit vyváženou kompozici fasády s dvěma řadami klenutých oken doplněnou detailními sochami a lvími hlavami. Jeho následovník doplnil druhé patro o další ornamenty a reliéfy. Palác měl působit majestátně také díky bosovanému zdivu přízemí a zdvojenými lodžiemi druhého patra. Celý dvůr je uzavřen arkádami s dórskými sloupy. Umělecká výzdoba paláce je tvořena freskami a olejomalbami od Bambiniho, Crosata či Brusaferra a byla v průběhu let obměňována stejně jako ornamentice fasády. Za celou dobu existence paláce vytvořili majitelé rozsáhlé sbírky obrazů a soch. Jednalo
se o díla umělců zvučných jmen jako Carpaccio, Bellini, Tizian nebo Tintoretto. Poslední obyvatelé paláce (rodina Bevilacqua) ho předali s přáním, že bude sloužit jako muzeum moderního umění a sbírky jako exponáty a tak se také stalo. Rekonstrukce muzea podle návrhu
Borise Podrecca byla uskutečněna v letech 1992-2002 a zahrnovala kompletní změnu rozvržení interiérů. Tyto intervence jsou viditelné převážně v přízemí objektu, kde vznikl nový bar a dvůr s fontánou se dočkal zrestaurování. Ve vstupní hale byla zřízena kancelář s infocentrem a prosklenými plochami dveří. Pozornost byla věnována novému osvětlení expozic i vstupních prostor. Architekt citlivě využívá moderní materiály, jako jsou skleněné plochy a nerezová ocel. Nová konstrukce schodiště tvořená ocelí a sklem byla vystavěna pro zvláštní přístup do kanceláří muzea. Rekonstrukcí prošla také celková statika budovy.
Vít Burian