Immeuble Molitor
Bytový dům navržený Le Corbusierem se nachází v Paříži - mezi dvěma protikladnými částmi/oblastmi. Z jedné strany jsou to parky a zbytky historického opevnění a z druhé Bouloňský lesík – v noci - místo pařížského undergroundu.
S návrhem přišel Le Corbusier už roku 1931, ale výstavbu komplikovaly finance. Spolu se svým bratrancem Pierrem Jeanneretem museli shánět nájemníky, aby mohli návrh uskutečnit. Budova byla dokončena v roce 1934 a má osm podlaží – v prvních šesti se nachází deset apartmánů a v posledních dvou si na vlastní náklady udělal Le Corbusier svůj ateliér.
Koncept vychází ze zásad, které sám Le Corbusier formuloval – byty mají volný půdorys, aby si ho každý z majitelů mohl zařídit dle svých představ, volné průčelí fasády s pásovými okny a zahradou na střeše. Nutno poznamenat, že to byl první obytný dům s prosklenou fasádou. Díky tomu je v bytech dostatek světla a majitelé mají kvalitní výhledy. Dosáhl toho, co nazýval „základními radostmi“: slunce-obloha-stromy. Toto téma později rozvedl v projektu „zářícího města“.
Jako nosný prvek měl být původně použit ocelový skelet, ale pro jeho nákladnost se zvolila levnější betonová konstrukce. V posledním patře musely být vytvořeny klenebné oblouky, aby přenášely zatížení.
Vlastní apartmán si Le Corbusier navrhl tak, aby vyhovoval jeho tvůrčím i životním potřebám. Eliminoval množství dveří, které by zbytečně dělily prostor – propojila se tak například ložnice s koupelnou. Tvůrčí prostor však oddělil otočnými dveřmi, které byly přes celou výšku místnosti. Po točitém schodišti se dá dostat na venkovní terasu, ze které je výhled do okolí.
Nyní budova slouží jako muzeum a je pod patronací světové organizace UNESCO.
S návrhem přišel Le Corbusier už roku 1931, ale výstavbu komplikovaly finance. Spolu se svým bratrancem Pierrem Jeanneretem museli shánět nájemníky, aby mohli návrh uskutečnit. Budova byla dokončena v roce 1934 a má osm podlaží – v prvních šesti se nachází deset apartmánů a v posledních dvou si na vlastní náklady udělal Le Corbusier svůj ateliér.
Koncept vychází ze zásad, které sám Le Corbusier formuloval – byty mají volný půdorys, aby si ho každý z majitelů mohl zařídit dle svých představ, volné průčelí fasády s pásovými okny a zahradou na střeše. Nutno poznamenat, že to byl první obytný dům s prosklenou fasádou. Díky tomu je v bytech dostatek světla a majitelé mají kvalitní výhledy. Dosáhl toho, co nazýval „základními radostmi“: slunce-obloha-stromy. Toto téma později rozvedl v projektu „zářícího města“.
Jako nosný prvek měl být původně použit ocelový skelet, ale pro jeho nákladnost se zvolila levnější betonová konstrukce. V posledním patře musely být vytvořeny klenebné oblouky, aby přenášely zatížení.
Vlastní apartmán si Le Corbusier navrhl tak, aby vyhovoval jeho tvůrčím i životním potřebám. Eliminoval množství dveří, které by zbytečně dělily prostor – propojila se tak například ložnice s koupelnou. Tvůrčí prostor však oddělil otočnými dveřmi, které byly přes celou výšku místnosti. Po točitém schodišti se dá dostat na venkovní terasu, ze které je výhled do okolí.
Nyní budova slouží jako muzeum a je pod patronací světové organizace UNESCO.
Dagmar Dvořáková
0 komentářů
přidat komentář
