Replika pavilonu L‘Esprit Nouveau

Pavillon de l‘Esprit Nouveau byl součástí projektu představení urbanistické vize „Ville Contemporaine de trois millions d'habitants“ (Současné město pro 3 000 000 obyvatel, 1922). Le Corbusier pavilon navrhl v roce 1924 pro světovou výstavu Exposition internationale des arts décoratifs et industriels modernes, která se konala v Paříži od dubna do října 1925 a na přelomu dubna a května 1926 byl pavilon zbořen. Pavilon nebyl veřejností vřele přijat kvůli své vizuální jednoduchosti. Jeho čistá forma silně kontrastovala se sousedními pavilony, které byly navrženy v tehdy populárním stylu Art Deco. Geometrická podoba této budovy vyniká svou jednoduchostí a prokazuje zájem Corbusiera o industrializaci. Použití betonových a ocelových materiálů navozuje pocit surovosti a redukce barev ještě více podněcuje emoce s tímto pocitem spojené. Pavilon L‘Esprit Nouveau definuje s aspekty mezinárodního stylu, který se vyznačuje použitím pásových oken a volným půdorysem. Dalším prvkem Corbusierova návrhu je snaha o začlenění přírody do samotné stavby. Součástí pavilonu byl strom, který prorůstal kruhovým otvorem ve střešní konstrukci.
Pavilon L‘Esprit Nouveau byl brán jako revoluční stavba. Pavilon by šlo popsat jako „první malý dům“, jehož pozitivem byla ekonomická úspornost, která se také propsala do vybavení domu. V interiéru převládá vestavěný nábytek, jako jsou skříňky, police či šatní skříně, které pomáhají šetřit prostor. I to lze brát jako revoluční interiérové řešení, protože vestavěný nábytek byl v tehdejší době pro veřejnost mnohdy neznámým pojmem. Z mobiliáře Le Corbusier vybral křesla z ohýbaného dřeva od firmy Thonet (No. B9). Součástí expozice bylo také několik děl od kubistického sochaře Jacquese Lipchitze.
Podařilo se tak vytvořit moderní interiér pouze pomocí zdůraznění funkce, bez jakýchkoli ozdob. Corbusierovi se tímto projektem podařilo ukázat světu, že čisté tvary vytvořené průmyslem, mají hodnotu.