Mnoho německých městských center se v současnosti nachází v krizi. Dosud dominantní monostrukturní City spoléhající se na obchody, kanceláře a zábavní průmysl mají na svědomí velké vzdálenosti a enormní proudění dopravy. Situace je prekérní zejména v mnoha východoněmeckých městských jádrech, kde špatné poměry, jako hluk, nedostatek zelených ploch a velká hustota zástavby, vedly k snížení ke snížení počtu obyvatel a horentnímu množství nepronajatých ploch. Centrální čtvrti v Lipsku, v Kamenici nebo Halle se v mnohdy podobají bezútěšným opuštěným městům, která děsí návštěvníky osiřelými domy a prázdnými otvory oken.
Východiskem z krize by mohly být čtvrtě se smíšenými funkcemi, které spojují přednosti středu města s výhodami periferie, s návazností vzdělání a kulturního i gastronomického vyžití na klidné bydlení v zeleni, jak to dokazuje obytný komplex Lukas Areal v Drážďanech vystavěný v letech 2001 až 2003.
Druhá světová válka zničila zdejší strukturu husté zástavby činžovních domů z řemeslnickými dílnami. Později ji nahradily provizorní stavby živnostníků. Po roce 1990 zde rámcový plán města předpokládal obnovení historické struktury bloků z předválečných let, což odpovídalo celkovému záměru získat hustě zastavěný střed pro vzoru "evropského města".
V praxi se ale vytoužená koncentrace stavební činnosti v historickém jádru Drážďan nekonala. Namísto toho došlo k decentralizaci bydlení i sídel kanceláří a firem. Zároveň se i v Drážďanech brzy projevil nadbytek kancelářských ploch a bytů a zabraňoval zintenzivnění výstavby v centru. V této situaci stavebník Petersen Immobilien GmbH a berlínští architekti
Thomas Müller a
Ivan Reimann přišli s nápadem realizovat žádané jednogenerační rodinné domky se zahradou, které se dosud objevovaly jen na předměstích, i v centru.
Obytné prostory a předzahrádky všech 39 řadových domků a 4 bytových domů jsou orientované na jih těší se tak velkému množství slunce. Perfektní je i dopravní obslužnost. Areál obkružuje jedna příjezdová komunikace, ze které vedou k jednotlivým domům toliko slepé ulice zakončené točnou. Parkovací místa se podařilo omezit na garáže v domech nebo podzemní parkování. Centrum čtvrtě proto neopanoval rušivý pouliční provoz, ale travnatý palouk s lavičkami a hřištěm zvoucím ke hrám a klábosení. Nedaleká zastávka tramvaje navíc zajišťuje dobré napojení na hromadnou dopravu.
Stropy vysoké 3,5 metru a prosklená čelní stěna v obývacích pokojích řadových domků působí vysloveně velkoryse, v ostatních místnostech zajišťují mnoho světla a příjemné klima okna až do stropu a posuvné okenice. Stavbu doplňuje 120 čtverečních metrů zahrad a volných ploch. Autoři vytvořili z trávníků, živých plotů a stromové výsadby krajinu s parkovou úpravou, která obklopuje domy v půvabném aranžmá.
Čtvrť vzbuzuje ve srovnání s obvyklým obrazem městského centra dojem antiteze. Návštěvníka přijímá zasněná oáza, kde mezi stromy vykukují příjemné řadovky. Ulice působí poklidným dojmem.
Nicméně Lukas Areal má také své problémy. Například vysoké ceny pozemků mají na svědomí, že řadový domek tu stojí přes 250.000 €. Navzdory tomu se zdá, že projekt značí nový trend. V nedávné době vznikly v centrech měst čtvrti s rodinnými domky v Erfurtu, Schwerinu a Greifswaldu a i v Lipsku jsou takové areály v plánu.
Pro noviny FAZ napsal Matthias Grünzig, 11.11. 2003
Pro časopis Architekt přeložila Lucie Koutková, 02/2004