Byt na Letné
Byt v krásném funkcionalistickém domě sice skrýval svůj potenciál pod notnou dávkou nevhodných úprav a silnými stopami opotřebení od předchozích obyvatel, ale i tak bylo na první pohled zřejmé, že se z něj dá udělat krásné místo k bydlení.
Z původního interiéru či vybavení se bohužel moc nedochovalo. Jediným původním prvkem jsou dubové parkety a vestavěná šatní skříň ve vstupní části. Původní okna, která byla již za hranicí své životnosti, byla nahrazena replikami, které v maximální míře odpovídají původnímu členění, a bylo na nich použito původní krásné kování z bílé mosazi.
Vytvořit ze tří téměř stejně velkých pokojů (celková rozloha bytu je cca 82 m²) byt pro čtyřčlennou rodinu, který bude dostatečně vzdušný a neomezí velkorysost původních prostorů, nebylo tak jednoduché, jak by se zprvu zdálo. I přesto, že pokrokové konstrukční pojetí domu (ŽB skelet) umožňovalo v podstatě libovolné bourání vnitřních dělících konstrukcí v dispozici, stále chyběla jedna místnost. Přetraktování celého půdorysu na čtyři užší místnosti nepřicházelo v úvahu, protože by tím vznikly úzké a hluboké pokoje nepříjemných proporcí a bylo tedy nutné najít jiné řešení. Vzhledem k touze, po co největším otevřeném obytném prostoru, bylo zvoleno poněkud méně tradiční pojetí ložnice, která není tvrdě definována zdmi jako samostatná místnost ale je spíše subprostorem obytného prostoru od kterého může být oddělena (uzavřena) dvojicí posuvných panelů z mléčného skla. Díky tomuto řešení a odstraněním dalších zbytečných příček a dveří bylo dosaženo maximální transformace jednotlivých místností do volně plynoucího prostoru.
Ústředním bodem dispozice je jídelna / kuchyně a to jak z hlediska centrální polohy v půdorysu tak i z hlediska užívání a zvolenými materiály. V samém středu stojí velký jídelní stůl z tmavé dýhy wenge s šesticí bílých židlí, jejichž měkký organický tvar doplňuje jinak převažující ortogonální, jednoduchý a ž minimalistický design ostatních částí interiéru. Prostor jídelny na obou podélných stranách definují výrazné prvky knihovny (opět dýha wenge) a kuchyně v kombinaci purpurové a černé. Sytost zvolených materiálů dodává prostoru jídelny na útulnosti, o co intenzivnější jsou zvolené materiály a barvy o to jednodušší je samotné tvarosloví. Kuchyňská linka má svým designem připomínat kuchyň pokud možno, co nejméně - jsou to vlastně jen dva kvádry vystupující ze zdi a "tajné dveře" do pokoje jsou ve stěně jen sotva tušit. Knihovna pak dodává prostoru obytnost a vážnost.
Navazující obytný prostor a ložnice jsou v převažující bílé barvě s černými nebo tmavě modrými kontrasty. Ložnice je v podstatě jako kajuta, její prostor není definován zdmi ale vestavěným nábytkem a truhlářskými obklady. Vzhledem k "velikosti" tohoto prostoru zde bylo nutné opravdu zodpovědně pracovat se všemi výrazovými prostředky, aby ložnice nepůsobila stísněně. Snížení stropu (2,6 m v ostatních částech bytu je 2,8 m) opticky zvětšuje půdorys. Vestavěný nábytek má zcela minimalistický design a čistě bílou barvu, takže i když jsou celé dvě stěny tvořeny skříněmi, nepůsobí "kajuta" nijak přeplněně a přitom nabízí dostatek úložného prostoru. Stěna polstrovaná alcantarou v barvě oceánu pak dodává prostoru hloubku a také měkkost a akustickou pohodu. Stejná barva pak byla zvolena i na vnitřní korpusy skříní. Ložnice je díky svému vybavení a možnosti variabilního propojení plnohodnotnou součástí obytného prostoru a slouží i k odpočinku nebo lenošení v průběhu dne, nikoliv jen jako noclehárna.
Dětský pokoj je koncipován tak, aby poskytoval pokud možno co největší plochu pro hraní. Veškeré vybavení je tedy situováno po obvodu místnosti. Barevně je nejpestřejší - potkávají se zde vlastně všechny barvy použité v ostatních částech interiéru – bílá, červená, tmavě modrá…
V koupelně bylo opět potřeba pracovat s měřítkem. Opět je zde použit snížený podhled pro optické rozšíření půdorysu, drobné měřítko mozaiky zvětšuje plochu stěn a celý prostor se násobí v odrazu zrcadlové skříňky.
Barvy použité v interiéru jsou syté výrazné osobité odpovídající charakterům jednotlivých místností, nikoliv dnes tak častá záplava šedo - béžovo - hnědé.
V interiéru se uplatňují hodnotné materiály s nadčasovým vzhledem lakovaná MDF, dýha wenge, alcantara, bílý mramor a černá žula. Použití takovýchto materiálů ve spojení s jednoduchým nadčasovým designem zaručuje interiéru dlouhou životnost a to nejen fyzickou ale i morální.
Většina nábytku je navržena tak, že využívá celou výšku místnosti, což nejen zvětšuje úložný prostor, ale pomáhá k dokonalému integrování těchto prvků do prostoru, jehož se stávají neoddělitelnou součástí a který je jimi definován. Kuchyňská linka nebo knihovna tak nejsou jen pouhou skříní přistrčenou ke zdi, ale jsou výrazovými a prostorotvornými prvky interiéru.
Další vrstvou integrovanou do interiéru jsou pak originální obrazy, sochy a plastiky (dobově odpovídající vzniku domu) a sbírkové předměty - dotvářejí osobitou atmosféru.
Všechny části interiéru včetně řady doplňků jsou navrženy a vyrobeny přímo pro tento interiér a dávají mu tak zcela jedinečný a originální vzhled.
Z původního interiéru či vybavení se bohužel moc nedochovalo. Jediným původním prvkem jsou dubové parkety a vestavěná šatní skříň ve vstupní části. Původní okna, která byla již za hranicí své životnosti, byla nahrazena replikami, které v maximální míře odpovídají původnímu členění, a bylo na nich použito původní krásné kování z bílé mosazi.
Vytvořit ze tří téměř stejně velkých pokojů (celková rozloha bytu je cca 82 m²) byt pro čtyřčlennou rodinu, který bude dostatečně vzdušný a neomezí velkorysost původních prostorů, nebylo tak jednoduché, jak by se zprvu zdálo. I přesto, že pokrokové konstrukční pojetí domu (ŽB skelet) umožňovalo v podstatě libovolné bourání vnitřních dělících konstrukcí v dispozici, stále chyběla jedna místnost. Přetraktování celého půdorysu na čtyři užší místnosti nepřicházelo v úvahu, protože by tím vznikly úzké a hluboké pokoje nepříjemných proporcí a bylo tedy nutné najít jiné řešení. Vzhledem k touze, po co největším otevřeném obytném prostoru, bylo zvoleno poněkud méně tradiční pojetí ložnice, která není tvrdě definována zdmi jako samostatná místnost ale je spíše subprostorem obytného prostoru od kterého může být oddělena (uzavřena) dvojicí posuvných panelů z mléčného skla. Díky tomuto řešení a odstraněním dalších zbytečných příček a dveří bylo dosaženo maximální transformace jednotlivých místností do volně plynoucího prostoru.
Ústředním bodem dispozice je jídelna / kuchyně a to jak z hlediska centrální polohy v půdorysu tak i z hlediska užívání a zvolenými materiály. V samém středu stojí velký jídelní stůl z tmavé dýhy wenge s šesticí bílých židlí, jejichž měkký organický tvar doplňuje jinak převažující ortogonální, jednoduchý a ž minimalistický design ostatních částí interiéru. Prostor jídelny na obou podélných stranách definují výrazné prvky knihovny (opět dýha wenge) a kuchyně v kombinaci purpurové a černé. Sytost zvolených materiálů dodává prostoru jídelny na útulnosti, o co intenzivnější jsou zvolené materiály a barvy o to jednodušší je samotné tvarosloví. Kuchyňská linka má svým designem připomínat kuchyň pokud možno, co nejméně - jsou to vlastně jen dva kvádry vystupující ze zdi a "tajné dveře" do pokoje jsou ve stěně jen sotva tušit. Knihovna pak dodává prostoru obytnost a vážnost.
Navazující obytný prostor a ložnice jsou v převažující bílé barvě s černými nebo tmavě modrými kontrasty. Ložnice je v podstatě jako kajuta, její prostor není definován zdmi ale vestavěným nábytkem a truhlářskými obklady. Vzhledem k "velikosti" tohoto prostoru zde bylo nutné opravdu zodpovědně pracovat se všemi výrazovými prostředky, aby ložnice nepůsobila stísněně. Snížení stropu (2,6 m v ostatních částech bytu je 2,8 m) opticky zvětšuje půdorys. Vestavěný nábytek má zcela minimalistický design a čistě bílou barvu, takže i když jsou celé dvě stěny tvořeny skříněmi, nepůsobí "kajuta" nijak přeplněně a přitom nabízí dostatek úložného prostoru. Stěna polstrovaná alcantarou v barvě oceánu pak dodává prostoru hloubku a také měkkost a akustickou pohodu. Stejná barva pak byla zvolena i na vnitřní korpusy skříní. Ložnice je díky svému vybavení a možnosti variabilního propojení plnohodnotnou součástí obytného prostoru a slouží i k odpočinku nebo lenošení v průběhu dne, nikoliv jen jako noclehárna.
Dětský pokoj je koncipován tak, aby poskytoval pokud možno co největší plochu pro hraní. Veškeré vybavení je tedy situováno po obvodu místnosti. Barevně je nejpestřejší - potkávají se zde vlastně všechny barvy použité v ostatních částech interiéru – bílá, červená, tmavě modrá…
V koupelně bylo opět potřeba pracovat s měřítkem. Opět je zde použit snížený podhled pro optické rozšíření půdorysu, drobné měřítko mozaiky zvětšuje plochu stěn a celý prostor se násobí v odrazu zrcadlové skříňky.
Barvy použité v interiéru jsou syté výrazné osobité odpovídající charakterům jednotlivých místností, nikoliv dnes tak častá záplava šedo - béžovo - hnědé.
V interiéru se uplatňují hodnotné materiály s nadčasovým vzhledem lakovaná MDF, dýha wenge, alcantara, bílý mramor a černá žula. Použití takovýchto materiálů ve spojení s jednoduchým nadčasovým designem zaručuje interiéru dlouhou životnost a to nejen fyzickou ale i morální.
Většina nábytku je navržena tak, že využívá celou výšku místnosti, což nejen zvětšuje úložný prostor, ale pomáhá k dokonalému integrování těchto prvků do prostoru, jehož se stávají neoddělitelnou součástí a který je jimi definován. Kuchyňská linka nebo knihovna tak nejsou jen pouhou skříní přistrčenou ke zdi, ale jsou výrazovými a prostorotvornými prvky interiéru.
Další vrstvou integrovanou do interiéru jsou pak originální obrazy, sochy a plastiky (dobově odpovídající vzniku domu) a sbírkové předměty - dotvářejí osobitou atmosféru.
Všechny části interiéru včetně řady doplňků jsou navrženy a vyrobeny přímo pro tento interiér a dávají mu tak zcela jedinečný a originální vzhled.
Ing. arch. Vít Pešina
0 komentářů
přidat komentář
