Bioklimatické věže v Salburúa

Projekt se zaměřuje na vertikální typologii věžových staveb a řešení dopravních komunikacích: obestavění osy rozšiřující městskou část Salburúa a reakce na rozsáhlou mokřinu obklopující území z východu. Na daném území se nachází dva hlavní prvky určující geometrii návrhu: park definující hranici s mokřinou, který poskytuje symetrickou trasu, a diagonální linie starého letiště zanechávající svůj otisk kolmo k historickému jádru města. Tyto okolnosti, které jsou navíc spojené s výhledem do krajiny směrem na sever a k východu, definují postavení budov na pozemku.  
Místo dvou věží předpokládaných v urbanistickém plánu tvoří finální návrh čtyři věže. Podařilo se docílit štíhlosti objemů bez nutnosti zvětšení jejich výšky. Toto řešení zároveň dovolilo uvolnit větší plochu parteru, který tak mohl být zaplněn vodní plochou reflektující nedalekou mokřinu a současně činí věže vyššími. Celý návrh se drží uceleného bioklimatického principu, který se zaměřuje hlavně na vztah areálu s okolním prostředím. Tři fasády sbírají prostřednictvím velkých skleněných ploch sluneční energii. Namísto technologických berliček spojených s představou o udržitelném rozvoji, se projekt zaměřuje na konstruktivní odpovědi.
Stavební program kombinující v každé věži kanceláře s byty byl nakonec přepracován, jednotlivá využití jsou více soustředěna k sobě a jedna z věží je vyhrazena pouze kancelářským prostorům. Tím byly sníženy stavební náklady a urychlila se návratnost investic do nemovitosti. Projekt svými rozměry navíc zajišťuje větší technickou bezpečnost  - zejména z bioklimatického hlediska -, aby od vlády získal certifikát dokládající nejvyšší míru ochrany životního prostředí. Velkoryse koncipované skleněné plochy spojené s průsvitnými polykarbonátovými panely a ocelovou konstrukcí jsou situovány podle podnebních podmánek ve Vitoria-Gastéiz. Výsledné řešení spojené se zvýšenou tepelnou izolací, eliminuje tepelné mosty z provětrávaných komor a zvyšuje energetickou účinnost celé fasády.

---

Pozemek situovaný uvnitř města vyjzařuje dva hlavní body zaměření projektu: vytvořit ukončení os představujících nové rozšíření Salburúa a navázat dialog s nádhernou rozlehlou bažinou ležící u  paty areálu. Toto napětí je doprovázeno dvěma dalšími aspekty, jejichž význam stoupá, jestliže uvažujeme o vertikální typologii věže, jejím měřítku a paměti města: parková cesta obepínající mokřinu vyvolává díky své sinusovité, bezmála pitoreskní křivce, silné estetické zážitky; pozůstatek bývalé letištní dráhy vytváří diagonální osu, která, jak po ní stoupáme, otevírá pohledy na historické jádro města Vitoria, které je stejně tak přitažlivé zeshora jako i jeho rozvinutí se směrem na východ a sever.