Projekt je situován podél dálnice M-30, připomíná soudobou a všeobecnou přítomnost “velkého prázdna v ustavičném pohybu“ a vytváří k němu odvrácenou stěnu. Ve svém měřítku i výrazu se zaměřuje proti tomuto uměle vytvořenému neštěstí a koncentruje všechny běžné části domu podél dálnice do velkých zasklených balkonů sloužících jako nárazníky zmírňující neustálý a silný hluk.
Jedná se průkopnický návrh využívající specifické architektonické prostředky, které se později staly ústředním tématem většiny dalších projektů sociálního bydlení. Podle samotných autorů jsou těmito prostředky “eliminace stavebních překážek v interiéru bytu, využití stavebních technik dovolujících rychlé a ekonomicky úsporné změny v dispozici nebo koncept venkovního pláště (včetně střechy) jako obrácené stěny s lehkou a provětrávanou vnější vrstvou.