Auditorium v Barceloně
L’Auditori amb els Grans D’Europa
L’Auditori (Koncertní síň) od Rafaela Monea je jedním z jeho nejvýznamnějších projektů. Nalézá se blízko náměstí Plaza de las Glorias v Barceloně, v srdci zrenovované městské zástavby. Budova byla dokončena v roce 1999 a stala se centrem hudby v Barceloně - katalánské metropoli. Je určena jak pro koncerty tak pro vzdělávání a šíření poznatků z oblasti hudby (konají se zde opery, symfonické koncerty, soudobé projekty aj.)
Auditorium od Monea je spojovacím článkem mezi městskou infrastrukturou a kulturou. Plech Corten, kterým je budova opláštěna, má odvážný vzhled a je v kontrastu s lineární estetikou elegantních interiérů. Tento projekt reprezentuje elegantnost a současně průmyslový design.
Stejně jako pro většinu hudebních síní byla akustika hlavní prioritou během navrhování i prezentování projektu. Odborník na akustiku, inženýr Higini Arau, přistupoval k úkolu bezpochyby holisticky.
Venkovní fasáda se tváří jako pevná masa, která má za účel eliminovat jakýkoliv pouliční šum, který by mohl proniknout dovnitř koncertního sálu. Kompaktní hmota je po celé své ploše pokryta javorovým korkem, a tím zabraňuje proniknutí jakéhokoliv nežádoucího ruchu z venčí. Javorový korek udává interiéru žlutavý tón. Dokonce v prostoru hlavního vestibulu, který je během přestávek nebo různých slavnostních událostí plný lidí, zde panuje ohlušující ticho, které uvádí návštěvníka až do rozpaků a působí téměř klaustrofobně a izolovaně.
Hlavní idea návrhu koncertní síně – L’Auditori je velmi prostá: pohrává si s opakujícím se Moneovým tématem, kterým je kompaktnost, kdy spolu exteriér a interiér vůbec nesouvisí. Fasáda exteriéru obaluje vnitřní prostory volné dispozice. Proporce budovy jsou 2:1, což zlepšuje akustiku interiéru. Dlouhá a úzká budova je ještě rozdělena do dvou různých hmot, které jsou rozděleny atriem. Větší hmota v sobě skrývá hlavní sál - koncertní síň a velkou halu pro pořádání slavnostních recepcí. Z haly je výhled na rušnou ulici Avenida Meridiana. V menší hmotě se ukrývají dvě koncertní síně, v kterých se pořádají méně náročné akce.
Pohledová struktura Auditoria je z vyztuženého betonu opláštěného podlouhlými panely z Cortenu, což vytváří dojem kompaktnosti obkladu budovy.
Ačkoliv budova působí masivně, je celistvost hmoty přerušena širokou světlou částí, do které jsou umístěna dvě centrální atria. Ty oddělují dvě menší auditoria od velkého sálu a vzniká tak prázdný prostor, který osvětluje spodní patro. Vstupní prostor je nazýván „la linterna“ a otvírá se do výšky 30 metrů. Svým umístěním rozbíjí striktní geometrii hmoty a materiálového provedení budovy. Prostor zde kolísá mezi otevřeným / zavřeným, hmotou / prostorem, tmou / světlem.
Uvnitř auditoria pokračuje Moneo v užití javoru v rámci celého interiéru. Javorové dřevo zde neplní jen funkci dobrého zvukového izolantu, ale vytváří také zajímavou atmosféru místa. Způsob, kterým se světlo odráží od materiálu, vytváří zářivou auru, která způsobuje, že vnímání a smysly návštěvníků zbystří a oni pečlivěji naslouchají.
Pokud bychom měli něco na projektu vyzdvihnout, byla by to pečlivost věnovaná detailům, a to jak stavebním tak vjemovým. L´Auditori je příkladnou ukázkou principů Monea - budova vytváří rovnováhu mezi kompaktností a rozvolněností, mezi otevřeností a uzavřeností, a v neposlední řadě mezi tmou a světlem. Prostřednictvím těchto kontrastů je tvořena architektura. Před nedávnou dobou se L´Auditori mihlo v krátkometrážním filmu „The Third & the Seventh”.
Auditorium od Monea je spojovacím článkem mezi městskou infrastrukturou a kulturou. Plech Corten, kterým je budova opláštěna, má odvážný vzhled a je v kontrastu s lineární estetikou elegantních interiérů. Tento projekt reprezentuje elegantnost a současně průmyslový design.
Stejně jako pro většinu hudebních síní byla akustika hlavní prioritou během navrhování i prezentování projektu. Odborník na akustiku, inženýr Higini Arau, přistupoval k úkolu bezpochyby holisticky.
Venkovní fasáda se tváří jako pevná masa, která má za účel eliminovat jakýkoliv pouliční šum, který by mohl proniknout dovnitř koncertního sálu. Kompaktní hmota je po celé své ploše pokryta javorovým korkem, a tím zabraňuje proniknutí jakéhokoliv nežádoucího ruchu z venčí. Javorový korek udává interiéru žlutavý tón. Dokonce v prostoru hlavního vestibulu, který je během přestávek nebo různých slavnostních událostí plný lidí, zde panuje ohlušující ticho, které uvádí návštěvníka až do rozpaků a působí téměř klaustrofobně a izolovaně.
Hlavní idea návrhu koncertní síně – L’Auditori je velmi prostá: pohrává si s opakujícím se Moneovým tématem, kterým je kompaktnost, kdy spolu exteriér a interiér vůbec nesouvisí. Fasáda exteriéru obaluje vnitřní prostory volné dispozice. Proporce budovy jsou 2:1, což zlepšuje akustiku interiéru. Dlouhá a úzká budova je ještě rozdělena do dvou různých hmot, které jsou rozděleny atriem. Větší hmota v sobě skrývá hlavní sál - koncertní síň a velkou halu pro pořádání slavnostních recepcí. Z haly je výhled na rušnou ulici Avenida Meridiana. V menší hmotě se ukrývají dvě koncertní síně, v kterých se pořádají méně náročné akce.
Pohledová struktura Auditoria je z vyztuženého betonu opláštěného podlouhlými panely z Cortenu, což vytváří dojem kompaktnosti obkladu budovy.
Ačkoliv budova působí masivně, je celistvost hmoty přerušena širokou světlou částí, do které jsou umístěna dvě centrální atria. Ty oddělují dvě menší auditoria od velkého sálu a vzniká tak prázdný prostor, který osvětluje spodní patro. Vstupní prostor je nazýván „la linterna“ a otvírá se do výšky 30 metrů. Svým umístěním rozbíjí striktní geometrii hmoty a materiálového provedení budovy. Prostor zde kolísá mezi otevřeným / zavřeným, hmotou / prostorem, tmou / světlem.
Uvnitř auditoria pokračuje Moneo v užití javoru v rámci celého interiéru. Javorové dřevo zde neplní jen funkci dobrého zvukového izolantu, ale vytváří také zajímavou atmosféru místa. Způsob, kterým se světlo odráží od materiálu, vytváří zářivou auru, která způsobuje, že vnímání a smysly návštěvníků zbystří a oni pečlivěji naslouchají.
Pokud bychom měli něco na projektu vyzdvihnout, byla by to pečlivost věnovaná detailům, a to jak stavebním tak vjemovým. L´Auditori je příkladnou ukázkou principů Monea - budova vytváří rovnováhu mezi kompaktností a rozvolněností, mezi otevřeností a uzavřeností, a v neposlední řadě mezi tmou a světlem. Prostřednictvím těchto kontrastů je tvořena architektura. Před nedávnou dobou se L´Auditori mihlo v krátkometrážním filmu „The Third & the Seventh”.
0 komentářů
přidat komentář
