Rozšíření muzea Prado

Petr Šmídek, 2008

Rozšíření Muzea Prado v Madridu (jedné z nejvýznamnějších výstavních síní na světě) bylo dílem architekta Rafaela Monea. Ten vyhrál druhé kolo architektonické soutěže v roce 1996 a po několika letech práce na samotném muzeu bylo rozšíření dokončeno v roce 2007. Je to nejvýznamnější stavební zásah do muzea v jeho dvousetleté historii. Nová budova zbavuje tu historickou (navrženou architektem Juanem de Villanueva) doplňkových prostorů muzea, jako je kavárna, koncertní síň nebo obchod. Ty jsou přemístěny do nové budovy, ve které jsou vybudovány další nové výstavní prostory.
Historická budova od Villanuevy se skládá z hlavní centrální částí a dvou postranních křídel čtvercového půdorysu, které jsou mezi sebou propojeny dvěma podlouhlými galeriemi. Centrální část je ve své zadní části ukončena půlkruhovým prvkem, podobně jako je tomu u bazilik.
Nová část muzea je spojena s historickou budovou přes zadní část její centrální hmoty. Je tím narušena lineárnost muzea. Toto propojení vede pod zemí a těží z výškového rozdílu mezi klášterem los Jerónimos a Muzeem Prado.
Uvnitř muzea prochází návštěvník hlavním vestibulem, kterému dominuje nová vstupní brána. Z vestibulu se vchází do kavárny a do obchodu. V tomto podlaží se nachází také dva výstavní sály a koncertní síň – auditorium. Pojízdné schody spojují vestibul s dalšími prostory muzea, především s výstavními sály. V podstatě všechny tyto prostory jsou přirozeně osvětleny, a to velkým stropním oknem, které prochází celou budovu.
Jedna z nejzajímavějších částí nové budovy je klášter los Jerónimos. V rámci stavby došlo k rekonstrukci jejích arkád. Ty jsou k vidění spolu s ostatními sochami v posledním podlaží muzea.
Fasáda byla také zrekonstruována, čímž ještě zvýrazňuje vstup, který spojuje zahrady v zadní části s novou budovou. Vstupní brána je umělecké dílo z bronzu od sochařky Cristiny Iglesias.