Účastníci diskuse:
Dalibor Borák - předseda ČKA
Tomáš Hradečný - HŠH architekti
Zdeněk Jiran - Jiran Kohout architekti
Ivo Koukol - manažer řady velkých projektů
Igor Kovačević - architektonický prostor CCEA a formace MOBA
Miroslav Masák - přední český architekt a matador řady komisí
Pavel Nasadil - FAM architekti
Jiří Plos - sekretář kanceláře ČKA
![]() |
2. Smysl architektonických soutěží
3. Vyhlašovatelé a porota
4. Soutěž jako dialog
5. Účast v soutěži jako kritika
6. Státní politika architektury
7. Soutěž na Národní knihovnu
8. Medializace
I v soutěžích (hlavně při destíkách a stovkách návrhů) to přece musí chodit a chodí tak, že na začátku rozhoduje první dojem a líbí/nelíbí i při posuzování těmi nejlepšími architekty (nebo nejslavnějšími). Některé návrhy jsou zjevně natolik mimózní (třeba proto, aby zaujaly ), že o nějakém studiu dispozic, konstrukce nebo zprávy nemůže být řeč - a jejich autoři byli tedy zbytečně "buzerování" k obrovskému množství práce. Mnohé (mladé, začínající, chudé) ateliéry mohou přehnané požadavky na výkresy a podrobnost návrhu odrazovat, jak zaznělo. A jiné (zavedené, renomované, bohaté) naopak na produkování na první pohled vypracovaných dispozic, efektních vizualizací v precizní grafice a vymakaných modelů vyloženě spoléhají.
V soutěžích by ale myslím mělo jít hlavně o principy a koncepty, odborníci by je měli umět odhadnout a ocenit i z vcelku jednoduché prezentace - a laikům v porotě vysvětlit tak, aby je pochopili. O vícekolových soutěžích to platí tím spíš. Svého času publikoval Adam Gebrian na (dnes už neexixtujícím) Archit.cz ukázky dokumentace, se kterou někteří světoví architekti vyhráli některé velké soutěže. Bylo to překvapivě malé množství velmi jednoduchých výkresů, někdy pouze model. Na FA ČVUT byste za to možná nedostali ani zápočet ;o)
Dalším tématem by možná byla otázka anonymity. Už jenom podle grafického podání pozná Kaplického nebo Šrámkovou i student z druháku (kdyby to náhodou nepoznal ze samotného návrhu). Neměla by být tedy striktně předepsána také jednotná (a velmi jednoduchá/neutrální) grafika výkresů? Nebo ta vzývaná transparentnost. Proč by porota nemohla zasedat veřejně (jako v X Factoru) a kompletní záznam jednání pak nevisel třeba na webu?
Vždyť arch. soutěže jsou právě o rozdílech ve vnímání určitého místa a jeho širších souvislostí. Arch. soutěž je tak vlastně jakási hodně formalizovaná diskuse: účastníci se jí účastní svými návrhy, porota svými výroky. Nezveřejnit tedy průběh jednání poroty prakticky znamená ochuzení o polovinu celého dialogu. A o ten by mělo jít především.