Kovačević: Já jsem zůstal dlužný odpověď, proč dělám soutěže. Soutěže dělám jenom proto, abych vyjádřil svůj architektonický názor. Nedělám soutěž s cílem dostat zakázku. Zakázky si obstarávám jiným způsobem. Protože si myslím, že jakmile jdu s cílem primárně vyhrát soutěž a dostat zakázku, tak automaticky musím uspokojit investora, porotu, zadání. Musím uspokojit tolik hráčů v týmu, že pro moje vyjádření zůstává velice malý prostor.
Nasadil: S tím nesouhlasím. Já si myslím, že soutěž je jediná šance, kdy architekt může vyjádřit svůj názor a ještě k tomu dostat zakázku.
Koukol: A není to naopak znehodnocením smyslu soutěže? Nemá se právě toho vypisovatel bát? Že se zúčastní architekti s projekty, které nebudou respektovat jeho stavební program a půjdou si za svým, protože si autoři potřebují něco vyzkoušet, architektonicky zkoncipovat? Ale to není to, kvůli čemu on vyhlašuje soutěž.
Koryčánek: Je to dialog?
Nasadil: Je to svým způsobem dialog, který pak následuje.
Masák: Příkladů, kdy ze soutěže doopravdy vyšel dobrý barák a kdy architekti šli do soutěže proto, aby získali zakázku, těch je nesčetně. Můžu plácnout Ještěd například.
Kovačević: Není, protože já i ke stavebnímu programu, který je zadán, vyslovuji svůj názor a samozřejmě na porotě a na investorovi je, aby posoudil, jestli je to správné nebo ne. Ale nejdu s cílem podřídit se, když si myslím, že tam barák nemá stát, tak ho tam nenavrhnu.
Hnídková: Potom je to kritika soutěže.
Nasadil: Tak nechoď do soutěže.
Kovačević: Naopak. To je přesně jediný prostor, kde, když s tím nesouhlasím, můžu vyjádřit svůj názor. Když nejdu do soutěže, tak tiše souhlasím. A když podám návrh, teď mluvíme o konstrukci, tak tím mám prostor pro vyjádření…
Jiran: Určitě existuje i typ soutěží, kdy je potřeba vyjádřit svůj názor demonstrativně. Ale většinou investor hledá někoho, s kým může vést dialog a dát domu podobu, kterou on chce. To jsou jeho prachy, on to chce postavit, a hledá si partnera. Ale naše profese je služba, to není, že bych chtěl klientovi říct, jak se má chovat, to je porada!
Hradečný: Je to skutečně dialog. Protože pokud je soutěž vypsaná správně, tak investor získá celou škálu návrhů od těch, které naprosto jdou proti programu, protože jsou přesvědčené, že je blbý, až po ty, které třeba v dílčím detailu navrhnou něco, co programu nevyhovuje, a na druhé straně spektra jsou ty, které vyhoví všemu. A potom jsou zástupci vyhlašovatele, kteří by měli toto všechno vnímat, a čím širší je spektrum návrhů, tím spíš může investor dospět k tomu, že vybere optimum nebo alespoň získá představu o tom, co optimum je. A to už je dialog.
Plos: Skvělé je, že architektonická soutěž je typ soutěže, který si umí poradit i s tím, že se zúčastní architekt, který záměrně poruší podmínky a řekne názor jinak. To je fantastické, protože to jiný způsob výběru veřejné zakázky neumí, to umí skutečně jenom architektonická soutěž.
Borák: Ještě bych zareagoval na roli vypisovatele. Když ví, co chce a zformuloval podle toho soutěžní podmínky, když dokáže jmenovat do poroty lidi, kteří vědí, co chtějí a vedou dialog s porotou, tak přece musí dostat daleko vyšší výtěžek, než kdyby titíž lidé komunikovali s jedním vybraným architektem. A jestliže vybere do poroty magory, tak ti magoři by to zadali stejně špatně i tomu jednomu architektovi.
Kovačević: Pokusím se na to reagovat. Uvedu příklad jedné soutěže, která se uskutečnila v roce 1996 na Place Léon v Bordeaux, kde město vyhlásilo soutěž na náměstí a chtěli tam klasicky udělat nový vzhled náměstí. Architektonický ateliér Lacaton Vassal, který tu soutěž vyhrál, navrhl v podstatě udělat jenom jednu věc, vyčistit náměstí a udělat pár zásahů, které vůbec nejsou architektonické a vyhráli a dostali to první místo. A z tohoto úhlu já říkám, že to je prostor pro vyjádření mého názoru.
Koryčánek: Ještě bych poprosil Miroslav Masáka, zda by mohl říct jako člověk, který byl účasten přípravy řady soutěží, jak by mohla v ideálním případě příprava proběhnout?
Masák: Příprava podmínek a výběr poroty. Teď se připravuje soutěž na Krajskou knihovnu a Krajskou galerii do Zlína, a protože chtějí prezentovat výsledky před krajskými volbami, tak jsou na přípravu asi tři neděle. To je všechno špatně. Motiv pro vypsání soutěže je možná často jiný, nežli kvalitní výsledek soutěže. Abych dlouho nemluvil, definování za prvé: vyhlašovatel musí vědět, co chce. Soutěže na Staroměstskou radnici jsou prima cvička, ale nemá to žádnou cenu, protože společnost zatím neví, co by na Staroměstském náměstí chtěla. Za druhé: to, co chce, musí velmi pečlivě zpracovat, aby to bylo pro architekty vodítkem. A za třetí to musí formulovat tak, aby lákal do soutěže, ne aby odpuzoval. Přemíra požadavků, kdy za málo peněz chce každý vyhlašovatel co nejvíc muziky, kdy chce všechny možné perspektivy a nadhledy a modely a tak, to je to, co soutěžící odrazuje, protože dneska je režie vysoká a každý si rozmyslí, jestli má na to, aby naplnil takto formulované soutěže.
