zadání:Projekt volně navazuje na soutěžní zadání Skyscraper 07, téma mrakodrapu, jeho prozkoumání, spekulace, experiment.
koncept / autorská zpráva: Projekt je reakcí na kontext evropského mrakodrapu. Pečlivě formovaná evropská města dávají tomuto fenoménu naprosto odlišné podmínky a potenciál než Spojené státy ve 20. století, či Asie dnes. Tato megastruktura se stává v evropských podmínkách vysoce plánovaným aktem s poměrně striktně zadanými podmínkami pro svůj vznik i vývoj svého okolí. Jedna z nejhustěji osídlených částí Evropy, holandský Amsterdam. Extrémní nedostatek místa a definovaná představa o podobě urbánních celků nedovolují tak bouřlivý rozvoj či přemodelování měst. Mrakodrap se tím stává aktem, aktem pro město, pro místo i jeho okolí. Je tedy vloženým objektem do v podstatě hotového města. Uvažuje v jeho kontextu a svou velikostí je předurčen k tomu, aby se z něj stal "landmark" daného území. Piet Heinkade, Amsterdam, dlouhý pruh města začínající koncertním sálem, terminálem pro lodní dopravu a postupně se měnící pouze v bydlení. Projekt je umístěn právě za tímto terminálem a tvoří bod, moment v linii pokračující bydlením. Po obou stranách tohoto pruhu města je volný prostor, z jihu železniční tratě a ze severu řeka. Tento volný prostor pomáhá k čitelnějšímu vnímání pruhu, tvoří potenciál pro městský obraz. Na každé straně pruhu jsou vztyčeny dvě plochy, desky. Čtverce. Objem klasické hmoty věžového mrakodrapu je zde rozbalen do tenké desky, čímž je schopen odhalit svůj vnitřní život, vytvořit obraz pro město. Desky jsou dvě, vzájemně se ovlivňují, doplňují. Odlišná koncentrace masy uvnitř těchto čtverců tvoří bohatost jejich povrchů: Od volných děr městského prostoru až po plné intimní části. Obě desky obsahují městský prostor: kultura, sport, bydlení, hotel, kanceláře, pronajímatelné plochy. Desky jsou perforované. Větší otvory, díry volného prostoru vznikají protínáním jednotlivých funkcí, jsou pokračováním veřejného či poloveřejného městského prostoru. Menší otvory jsou prostory patřící k bydlení, to znamená čistě soukromé prostory. Zbylé části povrchu se vzhledem k funkci uvnitř liší svou transparentností. Takto strukturované povrchy reagují rozdílně na měnící se den či noc a vzájemně se ovlivňují. Složený obraz je potom živou částí města ukazující jeho náladu i povahu.
hodnocení Radka Kolaříka:Téma semestru: Sustainability Na začátku jsme se studenty vedli rozsáhlé diskuse, jejichž smyslem bylo hledání interpretace významu v architektuře. Cílem bylo, ostatně jako v každém semestru, dosáhnout toho, aby studenti sami objevili potenciál, který zadání nabízí. Aby se vyhnuli jeho laciným a tendenčním aplikacím, v případě tohoto semestru např. zjednodušením na téma ekologická architektura. Provedli řadu rešerší historických, soudobých i futuristických stavebních technik a typologických druhů, stejně tak materiálů. Na konci analytické části jsme pak společně definovali individuální zadání. Výsledkem jsou práce, které pokrývají velkou část oboru: od koncepčních úloh řešících město či krajinu různého rozsahu po úlohy zabývající se jednotlivými stavbami. V tomto kontextu je práce Jakuba Klašky výjimečná tím, že oba tyto základní póly spojuje. Představuje komplexní pohled na jeden z nejdůležitějších úkolů naší profese dnes: jak zacházet s intenzivně urbanizovaným místem Země. Je jedním z projektů, které byly zpracovány na zahraniční stáži a konzultovány byly občas, zpravidla na dálku. Tento způsob práce obohacuje ateliérovou výuku a vnáší do ní nové podněty. V tomto případě navíc produktivní. Projekt je v mnoha ohledech diskutabilní, klade však správné otázky. V tom je jeho cena.