Alois Kubíček: Švédská cesta
Göteborská jubilejní výstava, pořádaná na paměť třistaletého založení města, byla příčinou, aby vedoucí inženýr městský A. Lilienberg dal podnět k pořádání mezinárodní výstavy stavby měst v rámci výstavy všeobecné. Bylo proto velmi vhodno uspořádati v době této výstavy i kongres „Mezinárodní federace pro zakládání zahradních měst a stavbu měst.“ Kongresu zúčastnilo se též 9 delegátů z naší republiky (ministerstvo veřejných prací, Masarykova akademie práce, město Praha a Brno).
Delegáti naši, pokud se zúčastnili jednání kongresu a celého programu exkursního, nabyli dva mohutné dojmy o nichž nezúčastněného bylo by v krátkosti těžko předsvědčovat. Prvý dojem jest ten, že jedinou vedoucí myšlenkou v dnešní stavbě měst jest decentralisace měst. A proto myšlénka potvrzovaná a oživovaná doklady delegátů z celého světa tvoří dnes pravidlo pro každé město bez rozdílu krajů země, povahy terénu a p. A druhým nezapomenutelným dojmem jest, že Švédsko jest onou šťastnou zemí přijímající nové učení bez výhrad tak, jako druhdy přijímala města Evropy příklad francouzského učení o stavbě měst, a uskutečňují je v řadě příkladů, jež pro nás jsou platným vzorem. Mimo to Švédsko jest zemí prožívající období výtvarné konsolidace, které jí vytvořilo již mnohé doklady, svědčící o mohutném současném rozmachu výtvarného umění domácího.
Výstava sama potvrzovala již tento dojem. Architektům A. Bjezhemu a S. Ericsonovi, jimž spolupracovníkem byl mimo jiné známý sochař C. Milles, podařilo se na nesnadném místě vyřešiti výstavbu i řešení provisorních i definitivních budov výstavních a všeho dekoru, který výstavu provází nejen šťastně, ale i příkladně. Výstaviště samo přiléhá k nové části města a jest jejím přirozeným pokračováním. Není tu násilného rozdílu jak bývá mezi čtvrtí výstavy obklopující a výstavou samou. Jest pouze patrný jeden duch, který tvořil obé, není tu čistě výstavního klamu, který Často v jiných výstavách velmi často působí exoticky. Samo město Göteborg jest klasickým příkladem toho, jak lze rázem provésti přelom ve stavbě měst a definitivně súčtovati S bezradnou praksí let 80 90tých, která jest odstrašující právě tak v Göteborgu jako v Praze nebo kdekoliv jinde. S Prahou má Göteborg jisté to společné, že prakse let 80―90tých nepočítala tu ani tam s daným obtížným terénem a tvořila místo beze všeho karakteru a tudíž i bez významu. Dnes však již v Göteborgu možno studovati to, co potřebujeme znáti pro stavební rozvoj měst s povahou příbuzného založení (Praha, Brno, Bratislava). I v otázce řešení poválečné bytové otázky jest Göteborg na záviděníhodné výši. Jest si vědomo, že jako druhé největší město státu (má 228.000 obyvatel) počínati si již musí cílevědomě. Velký činžovní dům jest určen toliko pro velké byty. Malé byty řešeny jsou v malých domech maximálně dvoupatrových. Již dnes obklopuje město několik samostatných zahradních předměstí z nichž kolonie Landala činí architektonicky nejúčinnější dojem. Zahradní předměstí zabírají již dnes plochu přes 423.000 m². Stavby domků jsou s větším dílem dřevěné a budovány jsou na pozemcích v dědičném pachtu na 70 let.
Čeká-li na Göteborg ještě velký úkol vybudování nových monumentálních budov (techniky, náměstí před výstavištěm), které městu mají dodati velkoměstskou honosivost, má Štokholm velký kus tohoto úkolu již za sebou.
Zdá se, že architekt Ragnar Ostberg, dnes nejznámější architekt Švédská, vytvořil v nové radnici štokholmské dílo, které dlouhou dobu ještě bude považováno za jedno z největších současných projevů uměleckých. Neznati jeho práci přísně utilitární, jakou jest obydlí anglického vyslance, svádělo by k domněnce, že libuje si v romantickém založení a že ony reminiscence na význačné stavby všech možných zemí a dob, jež sladil v monumentální projev nové radnice, nebyly mu pouze prostředkem k vytvoření veliké monumentální budovy, jež má nésti i výraz poetické líbivosti. Řešení situační, vystupňování stavby ve hmotu ovládající širokou část města jest ve stavbě radnice jediným příkladem.
Druhou moderní stavbou monumentální jest vysoká škola technická, situačně příkladná, jak lze komplex budov různých potřeb dokonale ovládnouti. Architekt E. Lallerstedt, tvůrce této školy jest taktéž osobitým následovatelem moderny Švédská, která již nežije z učení škol ciziny. Ze staveb nyní provedených význačná jest na př. ještě práce architekta Cyrilla Johanssona „dům lihového monopolu“ Za to pokus architekta S. Wallandera o prvý mrakodrap jest dílo beze všeho významu. Význačná jest štokholmská komunální politika bytová. Město již od roku 1904 snaží se nabýti pozemků přiléhajících k městu a jest nyní již majitelkou 4521 ha. Majetkem pozemkovým určuje svůj vývoj města dle svého přání a plánu. Tento způsob namnoze z našich měst má u nás obdobu toliko v Hradci Králové. Pozemky obce pražské dosud příznivý vliv svůj nemají.
Prozíravá bytová politika města Stokholmu vedla k založení velkých zahradních měst v okolí města a to r. 1908 vzniklo Enskede, v r. 1911 Äpppelviken a r. 1922 Smedsláttee. Ze dříve než započato bylo se stavbou na určených pozemcích byla předem vybudována komunikační síť tramvayí a silnic, zavedena kanalisace, elektrické světlo a plyn a vodovod ― to jest věcí samozřejmou. Oficielní zpráva o těchto městských podnicích praví, že z počátku mělo publikum o zahradní města pramalý zájem, neboť po několik generací bylo vázáno na centrum města. Také myšlenka samostatného domova zdála se býti mnohému s hospodářského stanoviska neuskutečnitelnou. Dík však energické práci města vzbudil se zájem tak, že dnes stále ještě není dostatečně čeleno poptávce po pozemcích v zahradních městech. Město zřídilo zvláštní peněžní ústav, určený k poskytování úvěru na stavby v zahradních městech. Pozemky jsou taktéž pouze pronajímány v dědičném pachtu na 60 let. Tento způsob nebyl také ve Švédsku vžitý, ale osvědčuje se. V zahradních městech bydlí dosud přes 10.000 obyvatelů, z nichž na jednoho připadá 210 m² půdy, kdežto uvnitř Štokholmu pouze 35 m² půdy. Na banketu pořádaném na počest kongresu v zlatém sále nové radnice ve vzletném přípitku vzpomenul zástupce obce i toho, že Švédové i v „zlaté Praze“ se učili stavbě měst. Bohužel, že mluviti mohl pouze o krásné minulosti. Dnes opět Švédové nám mohou býti vzorem.
Delegáti naši, pokud se zúčastnili jednání kongresu a celého programu exkursního, nabyli dva mohutné dojmy o nichž nezúčastněného bylo by v krátkosti těžko předsvědčovat. Prvý dojem jest ten, že jedinou vedoucí myšlenkou v dnešní stavbě měst jest decentralisace měst. A proto myšlénka potvrzovaná a oživovaná doklady delegátů z celého světa tvoří dnes pravidlo pro každé město bez rozdílu krajů země, povahy terénu a p. A druhým nezapomenutelným dojmem jest, že Švédsko jest onou šťastnou zemí přijímající nové učení bez výhrad tak, jako druhdy přijímala města Evropy příklad francouzského učení o stavbě měst, a uskutečňují je v řadě příkladů, jež pro nás jsou platným vzorem. Mimo to Švédsko jest zemí prožívající období výtvarné konsolidace, které jí vytvořilo již mnohé doklady, svědčící o mohutném současném rozmachu výtvarného umění domácího.
Výstava sama potvrzovala již tento dojem. Architektům A. Bjezhemu a S. Ericsonovi, jimž spolupracovníkem byl mimo jiné známý sochař C. Milles, podařilo se na nesnadném místě vyřešiti výstavbu i řešení provisorních i definitivních budov výstavních a všeho dekoru, který výstavu provází nejen šťastně, ale i příkladně. Výstaviště samo přiléhá k nové části města a jest jejím přirozeným pokračováním. Není tu násilného rozdílu jak bývá mezi čtvrtí výstavy obklopující a výstavou samou. Jest pouze patrný jeden duch, který tvořil obé, není tu čistě výstavního klamu, který Často v jiných výstavách velmi často působí exoticky. Samo město Göteborg jest klasickým příkladem toho, jak lze rázem provésti přelom ve stavbě měst a definitivně súčtovati S bezradnou praksí let 80 90tých, která jest odstrašující právě tak v Göteborgu jako v Praze nebo kdekoliv jinde. S Prahou má Göteborg jisté to společné, že prakse let 80―90tých nepočítala tu ani tam s daným obtížným terénem a tvořila místo beze všeho karakteru a tudíž i bez významu. Dnes však již v Göteborgu možno studovati to, co potřebujeme znáti pro stavební rozvoj měst s povahou příbuzného založení (Praha, Brno, Bratislava). I v otázce řešení poválečné bytové otázky jest Göteborg na záviděníhodné výši. Jest si vědomo, že jako druhé největší město státu (má 228.000 obyvatel) počínati si již musí cílevědomě. Velký činžovní dům jest určen toliko pro velké byty. Malé byty řešeny jsou v malých domech maximálně dvoupatrových. Již dnes obklopuje město několik samostatných zahradních předměstí z nichž kolonie Landala činí architektonicky nejúčinnější dojem. Zahradní předměstí zabírají již dnes plochu přes 423.000 m². Stavby domků jsou s větším dílem dřevěné a budovány jsou na pozemcích v dědičném pachtu na 70 let.
Čeká-li na Göteborg ještě velký úkol vybudování nových monumentálních budov (techniky, náměstí před výstavištěm), které městu mají dodati velkoměstskou honosivost, má Štokholm velký kus tohoto úkolu již za sebou.
Zdá se, že architekt Ragnar Ostberg, dnes nejznámější architekt Švédská, vytvořil v nové radnici štokholmské dílo, které dlouhou dobu ještě bude považováno za jedno z největších současných projevů uměleckých. Neznati jeho práci přísně utilitární, jakou jest obydlí anglického vyslance, svádělo by k domněnce, že libuje si v romantickém založení a že ony reminiscence na význačné stavby všech možných zemí a dob, jež sladil v monumentální projev nové radnice, nebyly mu pouze prostředkem k vytvoření veliké monumentální budovy, jež má nésti i výraz poetické líbivosti. Řešení situační, vystupňování stavby ve hmotu ovládající širokou část města jest ve stavbě radnice jediným příkladem.
Druhou moderní stavbou monumentální jest vysoká škola technická, situačně příkladná, jak lze komplex budov různých potřeb dokonale ovládnouti. Architekt E. Lallerstedt, tvůrce této školy jest taktéž osobitým následovatelem moderny Švédská, která již nežije z učení škol ciziny. Ze staveb nyní provedených význačná jest na př. ještě práce architekta Cyrilla Johanssona „dům lihového monopolu“ Za to pokus architekta S. Wallandera o prvý mrakodrap jest dílo beze všeho významu. Význačná jest štokholmská komunální politika bytová. Město již od roku 1904 snaží se nabýti pozemků přiléhajících k městu a jest nyní již majitelkou 4521 ha. Majetkem pozemkovým určuje svůj vývoj města dle svého přání a plánu. Tento způsob namnoze z našich měst má u nás obdobu toliko v Hradci Králové. Pozemky obce pražské dosud příznivý vliv svůj nemají.
Prozíravá bytová politika města Stokholmu vedla k založení velkých zahradních měst v okolí města a to r. 1908 vzniklo Enskede, v r. 1911 Äpppelviken a r. 1922 Smedsláttee. Ze dříve než započato bylo se stavbou na určených pozemcích byla předem vybudována komunikační síť tramvayí a silnic, zavedena kanalisace, elektrické světlo a plyn a vodovod ― to jest věcí samozřejmou. Oficielní zpráva o těchto městských podnicích praví, že z počátku mělo publikum o zahradní města pramalý zájem, neboť po několik generací bylo vázáno na centrum města. Také myšlenka samostatného domova zdála se býti mnohému s hospodářského stanoviska neuskutečnitelnou. Dík však energické práci města vzbudil se zájem tak, že dnes stále ještě není dostatečně čeleno poptávce po pozemcích v zahradních městech. Město zřídilo zvláštní peněžní ústav, určený k poskytování úvěru na stavby v zahradních městech. Pozemky jsou taktéž pouze pronajímány v dědičném pachtu na 60 let. Tento způsob nebyl také ve Švédsku vžitý, ale osvědčuje se. V zahradních městech bydlí dosud přes 10.000 obyvatelů, z nichž na jednoho připadá 210 m² půdy, kdežto uvnitř Štokholmu pouze 35 m² půdy. Na banketu pořádaném na počest kongresu v zlatém sále nové radnice ve vzletném přípitku vzpomenul zástupce obce i toho, že Švédové i v „zlaté Praze“ se učili stavbě měst. Bohužel, že mluviti mohl pouze o krásné minulosti. Dnes opět Švédové nám mohou býti vzorem.
0 komentářů
přidat komentář
