Walhalla je německou síní národní slávy

To se zase ČTK něco povedlo. Walhalla není německou síní národní slávy. Walhalla je síní slávy germánských národů, tedy těch, kdo hovoří germánským jazykem. Čili jsou tu připomenuty osobnosti z míst, jež dnes leží an území Rakouska, Švédska, Polska, velké Británie, Nizozemí, Ruska, Švýcarska, Pobaltských zemí. Rozhodující není národnost, ale jazyk. Němčina je jen jedním z řady germánských jazyků. Ono stačí se podívat na seznam osobností, které Walhalla připomíná. Nejen významné osobnosti německé, jako třeba M. Luther nebo J. S. Bach, či rakouské, jako třeba Marie Terezie, W. A. Mozart či Adalbert Stifter. Walhalla začíná v minulosti u Alaricha či Teodoricha, vizigótské krále, Ermanarica, krále ostrogótského, Marobuda, krále Markomanů, uvádí Alboina, krále lombardského. Připomíná úžasnou středověkou myslitelku Hildegradu z Bingenu. Nebo Karla Velikého stejně jako Karla Martela. Také řadu svatých. Mezi osobnostmi Walhally jsou také třeba vlámští malíři Hans Memling, Anthony van Dyck a Peter Paul Rubens, švédský král Karel X Gustav, Paracelsus, švýcarský lékař. Rusko tu zastupuje vedle řady polních maršálů Kateřina Veliká, sice germánského rodu, ale významem zasazená do dějin země, jíž vládla. Své zastoupení tu mají i české dějiny, nejen onou Marií Terezií, ale taky třeba Valdštejnem, maršálem Radeckým, Johannem Gregorem Mendelem a malířem Rafaelem Mengsem. Architekti tu mají jen dva představitele - Gerharda von Rile, aurchitekta katedrály v Kolíně nad Rýnem a Erwina von Stienbach, autora štrasburského Münsteru. Osobností je ve Walhalle připomenuto celkem 160 a je to poměrně výstižná přehlídka velké části evropských dějin umění, filozofie, vědy a mimo jiné také politiky, včetně válečnictví.