Leo von Klenze

Franz Karl Leopold von Klenze byl německý architekt, malíř a spisovatel. Společně s Karlem Friedrichem Schinkelem patří mezi nejvýznamnější klasicistní architekty. Byl dvorním architektem bavorského krále Ludvíka I. V šestnácti letech začal v Berlíně studovat architekturu, kde ho Aloys Hirt zasvětil do starověkého umění, které ho ovlivnilo po zbytek života. Na počátku roku 1806 podnikl studijní cestu do Itálie. V únoru 1808 se stal dvorním architektem Jérôme Bonaparte v Kasselu, kde se rovněž seznámil s divadelní zpěvačkou Felicitas Blangini, která se později stala jeho ženou. S Napoleonovým pádem uprchl v říjnu 1813 do Mnichova a následně se přestěhoval do Paříže, kde se narodil jeho první syn. V říjnu 1815 jmenoval bavorský král Ludvík I. Klenzeho svým soukromým architektem. Po desetiletích spolupráce vznikla v Mnichově řada budov, které ovlivnily podobu celého města. Po osvobození Řecka od Turků roku 1834 přišel Klenze do Athén, aby vypracoval plán jejich nové výstavby. Ruského cara Mikuláše při návštěvě Mnichova zapůsobila Stará pinakotéka do té míry, že Klenzeho pověřil stavbou nové petrohradské Ermitáže.