Výběr umělců jako Louise Bourgeois, Bruce Nauman nebo Rachel Whiteread (ale především jejich děl instalovaných v Tate Modern) svědčí o osvícenosti sponzora. Těší mě, že z peněz za margaríny a prací prašky mohl umělec několik let nerušeně tvořit. Díla Anishe Kapoora nebo Olafura Eliassona zůstanou v mé paměti nejspíš až do příchodu Alzheimera.
Myslím si, že je potřeba rozlišovat mezi reklamou, kdy jsou umělci vmanipulováni do pozice PR, a mecenášstvím. Někdo to platit musí. A osvícený sponzor - mecenáš - je lepší než v současnosti přebujelý systém všelijakých grantů...
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.