Profil architekta Hsieh Ying-Chun z Atelier-3
Tchajwanský architekt Ying-Chun Hsieh (čteme přibližně Jing Čchun Sie) narozený v roce 1954 se od roku 1999 zaměřuje na výstavbu ve venkovských oblastech postižených přírodními katastrofami. V roce 2011 za tuto činnost získal Curry Stone Design Prize, která oceňuje průkopníky v oblasti sociální architektury a designu. Hsieh dokázal spojit moderní lehké konstrukce a nízké náklady na výstavbu s šetrným přístupem k životnímu prostředí, který navíc posiluje místní společenství. Architekt se věnuje také „parazitující“ a „ozeleňující“ městské architektuře v rámci spřízněných skupin WEAK! a Illegal Architekture.
Architekt Hsieh získal v roce 1977 bakalářský titul z architektury na Tamkang University a následující dva roky byl zaměstnán u tchajwanské armády. V roce 1979 se dostal do týmu CHEN Chi-kwan Architects, kde pracoval na konstrukcích jako stavební inženýr, v roce 1984 se vrátil k architektuře a založil studio HSIEH Ying-chun Architects. Mezi lety 1984 a 1999 provozoval běžnou architektonickou praxi v městě XinZhu (Hsinchu, Sin-ču). V roce 1999 byl ale Tchaj-wan zasaženen druhým nejničivějším zemětřesením v historii ostrova, nejsilněji přitom ve venkovském kraji Nantou ve střední části Tchaj-wanu. Po zemětřesení se architekt rozhodl přestěhovat se svými spolupracovníky na venkov do jedné z postižených oblastí (Sun Moon Lake), kterou se mu podařilo společně s místními obyvateli obnovit. Dodnes zde sídlí jeho architektonické studio. Architekt využil zkušeností s projektováním konstrukcí a začal vypracovávat návrhy venkovských domů, které si mohou postavit sami obyvatelé s použitím lehkých ocelových rámů a místních materiálů.
Od roku 2005 architekt spolupracuje na obnově mnoha dalších postižených oblastí východní Asie. V roce 2008 například pomáhal při výstavbě po zemětřesení v provincii Sichuan (S´čchuan, Sečuan) ve střední Číně. Hsieh zde pracoval s vesničany na budování více než 500 domů a řady ekologických kompostovacích toalet. V roce 2009 spolupracoval při obnově tchajwanských osad po tajfunu Morakot. Architekt pomohl se svým týmem vybudovat přes 1000 nových domů pro členy celkem třinácti domorodých tchajwanských kmenů. Z mnoha dalších projektů za zmínku stojí alespoň ten z roku 2010, kdy Hsiehův tým dokončil práci na osadách pro tibetské pastevce.
Hsiehův přístup je výjimečný především v tom, že místním obyvatelům nabízí cestu, jak si postavit domy svépomocí, kdy na jednom domě mohou spolupracovat rodiny, sousedé i přátelé. Výstavba je jednoduchá a díky dřevěným, nebo ocelovým konstrukcím jsou domy bezpečné a v interiérech velice variabilní. Použití dalších materiálů a okrasných prvků pak záleží na místních podmínkách a přáních obyvatel. Při stavbách se znovu používají cihly ze zbořených domů, dřevo, kamení, sláma, rákos, bambus, hlína, jílovité směsy apod. Takto vystavěné domy jsou o 25-60% levnější než výstavba obvyklým způsobem.
Mimo svůj hlavní zájem zaměřený na obnovu venkovských oblastí se Hsieh věnuje také alternativní městské architektuře. Společně s architekty Ching-yueh Roanem [odkaz], Marco Casagrandem [odkaz] a někty také Shu Wangem tvoří skupinu WEAK! [odkaz] a na snaží se do městského prostředí zařadit například přírodní struktury. Nejznámnější je hmyzí inspirace pro bambusový „Bug Dome“ (2009) ve městě Shenzhen (Šen-čen) v jižní Číně nebo spolupráce za obnově Treasure Hill (2003-2010) v Tchaj-peji na Tchaj-wanu. V rámci skupiny (či lépe přístupu) Illegal Architekture (2011) vytváří Hsieh v Tchaj-peji alternativní parazitující architekturu, například malé dřevěné stavby či ocelové konstrukce na a mezi stávajícími budovami nebo projekty znovuvyužití chátrajících budov.
Architekt Hsieh získal v roce 1977 bakalářský titul z architektury na Tamkang University a následující dva roky byl zaměstnán u tchajwanské armády. V roce 1979 se dostal do týmu CHEN Chi-kwan Architects, kde pracoval na konstrukcích jako stavební inženýr, v roce 1984 se vrátil k architektuře a založil studio HSIEH Ying-chun Architects. Mezi lety 1984 a 1999 provozoval běžnou architektonickou praxi v městě XinZhu (Hsinchu, Sin-ču). V roce 1999 byl ale Tchaj-wan zasaženen druhým nejničivějším zemětřesením v historii ostrova, nejsilněji přitom ve venkovském kraji Nantou ve střední části Tchaj-wanu. Po zemětřesení se architekt rozhodl přestěhovat se svými spolupracovníky na venkov do jedné z postižených oblastí (Sun Moon Lake), kterou se mu podařilo společně s místními obyvateli obnovit. Dodnes zde sídlí jeho architektonické studio. Architekt využil zkušeností s projektováním konstrukcí a začal vypracovávat návrhy venkovských domů, které si mohou postavit sami obyvatelé s použitím lehkých ocelových rámů a místních materiálů.
Od roku 2005 architekt spolupracuje na obnově mnoha dalších postižených oblastí východní Asie. V roce 2008 například pomáhal při výstavbě po zemětřesení v provincii Sichuan (S´čchuan, Sečuan) ve střední Číně. Hsieh zde pracoval s vesničany na budování více než 500 domů a řady ekologických kompostovacích toalet. V roce 2009 spolupracoval při obnově tchajwanských osad po tajfunu Morakot. Architekt pomohl se svým týmem vybudovat přes 1000 nových domů pro členy celkem třinácti domorodých tchajwanských kmenů. Z mnoha dalších projektů za zmínku stojí alespoň ten z roku 2010, kdy Hsiehův tým dokončil práci na osadách pro tibetské pastevce.
Hsiehův přístup je výjimečný především v tom, že místním obyvatelům nabízí cestu, jak si postavit domy svépomocí, kdy na jednom domě mohou spolupracovat rodiny, sousedé i přátelé. Výstavba je jednoduchá a díky dřevěným, nebo ocelovým konstrukcím jsou domy bezpečné a v interiérech velice variabilní. Použití dalších materiálů a okrasných prvků pak záleží na místních podmínkách a přáních obyvatel. Při stavbách se znovu používají cihly ze zbořených domů, dřevo, kamení, sláma, rákos, bambus, hlína, jílovité směsy apod. Takto vystavěné domy jsou o 25-60% levnější než výstavba obvyklým způsobem.
Mimo svůj hlavní zájem zaměřený na obnovu venkovských oblastí se Hsieh věnuje také alternativní městské architektuře. Společně s architekty Ching-yueh Roanem [odkaz], Marco Casagrandem [odkaz] a někty také Shu Wangem tvoří skupinu WEAK! [odkaz] a na snaží se do městského prostředí zařadit například přírodní struktury. Nejznámnější je hmyzí inspirace pro bambusový „Bug Dome“ (2009) ve městě Shenzhen (Šen-čen) v jižní Číně nebo spolupráce za obnově Treasure Hill (2003-2010) v Tchaj-peji na Tchaj-wanu. V rámci skupiny (či lépe přístupu) Illegal Architekture (2011) vytváří Hsieh v Tchaj-peji alternativní parazitující architekturu, například malé dřevěné stavby či ocelové konstrukce na a mezi stávajícími budovami nebo projekty znovuvyužití chátrajících budov.
0 komentářů
přidat komentář
