Niemeyer svými stavbami vzdával poctu křivkám brazilských žen

Brasília - Jeho stavby plynou v prostoru jako klikatící se řeka či smyslné křivky žen a na pohled bourají zákony fyziky. Jedna připomíná létající talíř, v němž na útesu u Ria de Janeiro přistáli mimozemšťané, jiná vypadá jako sopka, další jako obří oko na muří noze. Nejvíce děl brazilského architekta a celoživotního komunisty Oscara Niemeyera, který ve středu zemřel pár dní před svými 105. narozeninami, lze obdivovat v metropoli jeho rodné země Brasílii, která se podle jeho architektonických návrhů zrodila před půlstoletím za pouhé čtyři roky.
     "Některé stavby se v té rychlosti realizovaly takřka bez projektu, hodně věcí se domýšlelo až při jejich provádění," vzpomněl Niemeyer na projekt, jehož iniciátorem byl brazilský prezident s českými předky Juscelino Kubitschek. Půdorys Brasílie ve tvaru letadla vymyslel Lucio Costa, u  něhož Niemeyer ve 30. letech získával první zkušenosti z architektonické praxe. A většinu staveb města, jež vyrostlo uprostřed nehostinné pustiny v nadmořské výšce kolem tisíce metrů, navrhl Niemeyer.
     "Beton a sklo, sloupy a oblouky, dlouhé nástupní rampy, či široká schodiště, ploché střechy" - tak formuloval Niemeyer podobu budov z prvního období výstavby Brasílie (do roku 1960). Perličkou mezi nimi je téměř cele prosklená katedrála, podobná sopce, květině či trnové koruně na Ježíšově hlavě. V roce 1987 byla Brasília zařazena na seznam kulturního dědictví UNESCO.
     Niemeyer ale žil ve staré metropoli Riu de Janeiro, nedaleko něhož, v Nitéroi, stojí i jeho další originální dílo - Muzeum současného umění. I tato stavba na ostrohu nad mořem, která připomíná UFO a bývá řazena mezi deset nejlepších staveb 90. let, dokládá Niemeyerovo přesvědčení, že "nejdůležitější věcí v architektuře je moment šoku". Proto mu někteří vyčítají nadměrné opojení vzhledem objektů a malý zájem o  jejich funkčnost.
     Oscar Ribeiro de Almeida Niemeyer se narodil 15. prosince 1907 v Riu de Janeiro, kde absolvoval v letech 1930-1934 Školu výtvarných umění. Poté nastoupil bez nároku na honorář do ateliéru Lucia Costy, tehdejší vůdčí osobnosti brazilské architektury, u něhož se dostal k mnoha prestižním projektům - například na budovu ministerstva školství a zdravotnictví v Riu de Janeiro, či pavilon pro světovou výstavu v New Yorku.
     Původně byl Niemeyer silně ovlivněn Le Corbusierem, s nímž se těsně po válce podílel i  na návrhu nového sídla OSN v New Yorku. Dále ke svým oblíbeným a inspirujícím architektům řadil zejména Miese van der Rohe či Katalánce Antonia Gaudího, s  nímž ho pojily fascinace ladnými křivkami a nesnášenlivost s pravými úhly.
     Stejně jako ostré hrany a přímky nenáviděl Niemeyer také kapitalismus: "Musíme změnit tenhle režim násilí, moci a válek." "Myslím si, že Bush je idiot. Lupič jako každý jiný, který vyhrožuje celému světu i Jižní Americe," tvrdil Niemeyer, který hned po válce vstoupil do komunistické strany a prohlašoval, že revoluce je to nejlepší řešení.
     Kvůli svému levicovém přesvědčení musel Niemeyer po převratu v roce 1964 emigrovat z Brazílie. Až do roku 1975 žil hlavně v Paříži, kde navrhl například sídlo Francouzské komunistické strany či administrativní budovu firmy Renault. Z téže doby pochází i jeho projekt budovy nakladatelství Mondadori, který tehdy mnozí považovali za neuskutečnitelný. Pět pater této milánské budovy totiž jakoby visí od stropu a po délce fasády jsou nepravidelně rozmístěny sloupy.
     Niemeyerova díla (celkem je autorem na 600 děl) je možné vidět po celém světě - například v Alžíru navrhl univerzitu, na Madeiře kasino a v malajsijském Penangu Státní mešitu. V roce 1988 mu byla udělena Pritzkerova cena, obdoba Nobelovy ceny v architektuře. Jeden z jeho posledních projektů, komplex administrativních budov v Belo Horizonte, metropoli státu Minais Gerais, byl slavnostně otevřen na jaře 2010.
"Nejlepší je mít po svém boku ženu - a potom ať se děje vůle boží," tvrdil architekt, který se ve svých 98 letech znovu oženil se svou šedesátiletou sekretářkou a který téměř až do své smrti chodil skoro každý den do ateliéru pracovat. Svou první manželku, která zemřela v roce 2004, si vzal ve svých jednadvaceti letech a měl s ní dceru. V poslední době se Niemeyer věnoval i hudbě, složil text a část hudby k sambě.