Výstava přiblíží architekta Feuersteina včetně jeho práce pro divadlo

Praha – Široký záběr tvorby architekta Bedřicha Feuersteina (1892 až 1936) představí výstava v Národním technickém muzeu. Přístupná bude v muzeu v Praze na Letné od středy a potrvá do 15. května. Jmenuje se Bedřich Feuerstein, architekt Praha-Paříž-Tokio a ukáže Feuersteinovo dílo v archi- tektuře, scénografii, divadelním kostýmu a v grafickém, užitém a nábytkovém designu i jeho volnou tvorbu.

Návštěvník uvidí celou řadu obrazů, které nejsou běžně vystavovány a jež doplní výtvarné práce jeho současníků. Audio a video nahrávky připomínají práci pro film, Feuersteinovu esejistickou a přednáškovou činnost a spolupráci s básníky a hudebníky. Feuerstein mimo jiné spoluzaložil architektonickou sekci Devětsilu ARDEV, jako malíř se hlásil ke skupině Tvrdošíjní, jíž tvořili Josef Čapek, Vlastislav Hofman, Václav Špála nebo Jan Zrzavý. Autorem instalace je architekt a popularizátor architektury David Vávra.

Návštěvníci mohou nahlédnout do rodinného zázemí Bedřicha Feuersteina a vidět předměty, které užíval či zakoupil při svých cestách. Pozornost kurátorka výstavy Helena Čapková věnuje i Feuersteinovu nasazení v první světové válce, francouzskému a japonskému období a práci pro divadlo ve 20. letech, kdy spolupracoval s Národním divadlem, a ve 30. letech, kdy byl spjatý s Osvobozeným divadlem.

Feuerstein byl mimo jiné jedním ze zakladatelů moderní české scénografie. Pro divadlo ho získali získali bratři Čapkové. Pro Karla Čapka navrhl v roce 1921 scénu ke hře R.U.R. Pro Národní divadlo realizoval do své smrti návrhy pro 22 divadelních her.

Architekturu studoval postupně na několika školách. V roce 1912 se zapsal k Jože Plečnikovi na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu, byl také posluchačem techniky a nakonec i AVU ve škole Jana Kotěry. V roce 1924 odjel do Paříže, kde pracoval v projekční kanceláři architekta Augusta Perreta, významného architekta a průkopníka železobetonových staveb, po němž se od 60. let jmenuje nejslavnější mezinárodní cena za architekturu.

V roce 1926 odcestoval do Japonska, kde realizoval řadu projektů s Antonínem Raymondem. Uskutečnil i pracovní cesty do USA, Číny a Sovětského svazu. Po návratu do Čech se podílel na filmech Vladislava Vančury a znovu se věnoval scénografii, zejména v Osvobozeném divadle. Ve svých 38 letech dobrovolně ukončil svůj život.

V Čechách stihl realizovat pouze dvě stavby, přestože patřil do okruhu avantgardních tvůrčích skupin a svým internacionálním rozhledem uváděl na českou scénu znalosti o světovém stavitelství. Nejvýznamnější jeho českou stavbou je zřejmě krematorium v Nymburku, jedna z prvních puristických staveb, složená z elementárních geometrických forem. Druhou stavbou na území Česka je Vojenský zeměpisný ústav v Praze Bubenči.